Laureát

Zuzana Musilová

Laureátka Ceny Neuron 2021 pro mladé nadějné vědce v oboru biologie

 Zuzana Musilová

Za výzkum evolučních procesů ryb a zkoumání jejich adaptací z inovativních úhlů.

Jak ryby reagují na svoje prostředí? To je hlavním tématem výzkumu Zuzany Musilové, která se nedrží pouhého zkoumání mechanismů, ale věnuje se evolučním procesům vedoucím k různým adaptacím. Odhalila, že rybí zrak lze modulovat změnami v DNA včetně množení genů. Její výzkum získává mezinárodní ohlas, publikuje v předních časopisech jako Science a PNAS, zatímco v Česku založila vlastní výzkumnou skupinu věnující se evoluci rybích smyslů.

Zuzana Musilová v sobě spojuje hluboké vědecké zaujetí a zkušenosti z početných expedic i z výzkumných stáží po celém světě. To jí umožňuje zkoumat rybí život a vývoj našeho světa z inovativních a interdisciplinárních úhlů.

Jak bych v sedmi stručných větách co nejsrozumitelněji vysvětlil, čím se zabývám?

Se svými kolegy a studenty zkoumáme evoluci ryb a zejména adaptace jejich zraku na různá prostředí. Využíváme moderní metody molekulární genetiky, tedy sekvenujeme rybí genomy i soubory RNA (transkriptomy) v oku. Díky počtu a sekvenci některých genů jsme schopni odvodit (ve zkratce), například jaké barvy je ryba schopna vidět. V některých prostředích, jako jsou třeba hluboké oceány, panují tak extrémní podmínky, že kromě bizarních tvarů ryb a jejich teleskopických či zrcadlových očí odhalujeme neuvěřitelné věci i na molekulární úrovni. Jako třeba ryby pravděpodobně schopné úžasně detailního odlišení mnoha odstínů modrozelené, a to díky unikátní anatomii sítnice a využití tyčinek (namísto čípků), což je mimochodem mezi obratlovci unikát. Jen pro představu – my lidé máme tři různé čípkové proteiny (červený, zelený a modrý), abychom viděli naší barevnou škálu. Rekordman v hlubokém moři jich má 38, těžko si tak vlastně představit, jak asi vidí svůj svět.

Co mě baví minimálně stejně jako moje práce?

Mám to štěstí, že se můj koníček (akvaristika) stal tak trochu mojí prací, takže někdy je to těžké oddělit. Skvěle se cítím pod vodou a vychutnávám si, když jsem třeba jen s maskou a šnorchlem v tropickém jezeře nebo v řece a můžu chvilku nerušeně pozorovat ryby v jejich vlastním světě.

Jakou největší překážku jsem v životě zdolala?

V profesním životě jsem naštěstí nezažila nějaké vyložené překážky. Určující pro mě rozhodně bylo, že jsem odjela na postdoktorskou stáž do zahraničí. Taková zkušenost je pro rozvoj vědce zcela zásadní. Jinak poslední překážkou (i když vlastně nepřekonanou) byla asi loňská beznaděj ze zrušené expedice za hlubokomořskými rybami. Týden před odjezdem jsem stála se sbaleným batohem a rozhodovala se, jestli mám běžet na poslední vlak do Drážďan, protože se večer zavíraly hranice. Pak jsem ještě chvíli zvažovala možnost přejít ilegálně přes Šumavu. Každopádně to byl fakt hrozivý pocit a doufám, že už to nikdy nezažiju.

Expedici nakonec tři dny nato úplně zrušili němečtí spolupracovníci bez náhradního termínu. Věříme, že se dočkáme zase za tři roky, což je klasická perioda výzkumné lodi, ale člověk si při tom uvědomí, že život není nekonečný.

Talent, nátura, dřina, štěstí, něco jiného – co rozhoduje o úspěchu?

Všechno dohromady a ani jedno nesmí ve vědě chybět. A samozřejmě k tomu motivace a zvědavost, ty jsou nejdůležitějším hnacím motorem objevování.

Co považuji za největší úspěch, kterého jsem dosáhla?

Dostat rybu na titulku Science! Je to samozřejmě trochu nadsázka, protože na samotném obrázku zásluhu nemám. Měla jsem ale velkou radost, že se nám v takovém časopise podařilo uveřejnit částečně zoologicky laděný příběh o evoluci rybího zraku v hlubinách moří. A osobně více než jméno časopisu oceňuji samotný průběh výzkumu, kdy jsme s kolegy shromažďovali data a analýzy z různých oborů, často již daleko mimo moji expertízu, a příběh nám pak krystalizoval, jako když skládáte puzzle.

Co bych ve světě změnila, kdybych měla tu moc?

Na globální škále určitě dostupnost vzdělání pro všechny děti na světě. Jedině díky vzdělání lze následně chápat souvislosti a rozhodovat o svém životě sám(a). A někdy i změnit svět. Na tuzemské škále pak asi aby neumřel Václav Havel tak brzo.

Před jakou největší výzvou stojí můj obor a věda obecně?

V evolučním výzkumu jde určitě o další propojování různých oborů - studujeme-li například určitou adaptaci u živočichů, tak často propojujeme terénní pozorování například s morfologií a genetickou podstatou oné adaptace. V současné době je snaha přidat nejmodernější molekulární přístupy například na úrovni funkce jednotlivých buněčných typů, díky čemuž můžeme následně lépe porozumět mechanismu fungování těchto adaptací. Jinak vědu obecně myslím brzy potrápí predátorské časopisy a také zvyšující se poplatky ve standardních časopisech.