Laureát

doc. Mgr. Robert Šámal, Ph.D.

Laureát Ceny Neuron pro mladé vědce za rok 2017 - matematika

doc. Mgr. Robert Šámal, Ph.D.

Traduje se, že matematika poznáte na první pohled, protože vypadá jinak. Těžko říci, jak jinak, ale prostě jinak.

Nad otázkou, co je na tom pravdy, pokrčí profesor Zdeněk Strakoš z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy rameny. „Představu, že matematik je potrhlý genius a blázen, nemám rád. Někteří tak sice mohou vypadat, ale je to spíš póza. Ano, náš obor má jednu obtíž, která ho odděluje od ostatních věd: potřebuje větší míru abstrakce, což mnoho lidí cítí jako přehradu. Matematik je ve svém světě a oni za ním nemůžou. Ano, možná matematik častěji přejede stanici v metru. Abstraktní svět totiž s sebou nese nutnost koncentrace. Já si třeba často v metru čtu odborné články – a občas zjistím, že jsem dojel jinam, než jsem chtěl.“

Takže shrnuto: ani ne tak matematik jako jednotlivec, ale zkrátka celý tento obor je úplně jiný. Osobně dokážu pochopit, jak se znázorní vodík, umím si představit Papuánce s mobilem i DNA řasy, ale porozumět do důsledků podstatě práce Roberta Šámala, mladého oceněného matematika, je pro mne za onou pomyslnou přehradou.

Dobře, řekněme, že zatímco informatik Daniel Sýkora barví večerníčky, Robert Šámal barví grafy. Předmětem jeho zkoumání je „jednoznačnost vektorového barvení grafů“. Aby se v tom člověk aspoň trochu zorientoval, tak je podle něj dobré vstřebat zhruba toto: „Grafy jsou matematické objekty, které se dají snadno znázornit jako puntíky na papíře. A mezi nimi si představte spojnice. To mohou být města a silnice, nebo země a hranice, takže poznatky lze využít třeba při plánování železniční sítě, aby spojila co nejvíce obcí a zároveň se na ni spotřebovalo co nejméně materiálu. Ale také to může řešit abstraktnější problém, například jak rozvrhnout paměť počítačů, tedy které informace lze vymazat jako nedůležité a které je nutné uchovat.“

S vlohami pro matematiku se Robert Šámal nejspíš narodil. „Maminka mi připomněla historku z mládí, že jsem si schovával účtenky ze samoobsluhy a doma pak kontroloval, zda je to správný součet. To byl můj první studijní kanál. Pak jsem taky četl různé knížky a absolvoval olympiády,“ popisuje, ale na otázku, zda se musel hodně učit, zavrtí hlavou. „Není třeba se učit, ale přemýšlet. Datum v dějepise nevymyslíte, ale vlastnosti kružnice opsané trojúhelníku ano.“

Jenže, dá se aspoň naučit, jak to vymýšlet? Nebo pro matematiku člověk zkrátka potřebuje mít nějaké předpoklady? Podle Zdeňka Strakoše jich pár je. „Matematik musí být systematik. Musí mít představivost a schopnost abstrakce, jinak se do onoho zmíněného světa za čárou nedostane. Musí mít motivaci, aby se zkoncentroval. A musí ho to bavit.“ Což potvrzuje i Robert Šámal: „Když někoho něco baví, tak mu to jde. A když mu to jde, tak ho to víc baví.“ Co na tom baví jeho? „Že mohu přemýšlet, a to do jisté míry o čem chci a nikdo mi nic nenařizuje. A taky mě baví předávat to studentům a vidět, když to baví i je.“

Svůj klíč v úspěchu vidí ve vrozeném nadání, ale pak také v náhodě, že ve správnou chvíli potkal správné lidi, a v neposlední řadě také ve schopnosti dlouhodobé práce. „Věci můžete dělat dvojím způsobem: polovičatě a s vírou, že to nějak projde. Anebo nejlépe, co to jde. Já se snažím o to druhé. Trvá mi všechno dlouho, neustále se babrám s nějakou prkotinou, ale ve výsledku mi to vždy pomohlo proniknout do dalších a dalších věcí.“

„Robert Šámal je vynikající matematik,“ prohlašuje profesor Strakoš. „Někteří však mají tu nešťastnou náturu, že utečou do svých světů a dělají jen tu svoji vědu. To není úplně dobře, protože tak trošku žijí z práce druhých. Docent Šámal si zaslouží ocenění i proto, že pečuje o prostředí, ze kterého rostou další. Stará se o studenty a stará se o ně velmi dobře. Spojuje vynikající práci s dáváním druhým.“

Již před lety, jako jeden z vůbec prvních mladých českých vědců, získal Robert Šámal od Neuronu finanční příspěvek ve výši milion korun na svůj výzkum. Je také spoluautorem mimořádné knihy tří českých matematiků vydané v USA s názvem Mathematics++. „Vznikla na podkladě přednášky pro informatiky, kteří toho potřebují hodně vědět, a tak jsme vybrali ty nejzajímavější disciplíny a popsali je tak, aby do nich rychle pronikli bez zbytečných podrobností,“ říká. Napsat dobrou publikaci pro širší okruh čtenářů není snadná disciplína. „Publikace jsou často velmi technické, takže jim bez větší námahy rozumí jen jeden obor a pro ostatní nejsou snadno čitelné,“ poznamenává Zdeněk Strakoš, který v tom vidí širší trend. „I v dobrých časopisech klesá počet kvalitních článků a roste počet těch, které neměly vyjít. Nejde o možné chyby, to není problém. Problémem je, když se autor neorientuje v širším kontextu toho, co píše, a texty nemají hloubku, důkladnost, konzistenci.“

Podle Zdeňka Strakoše je to t i tím, že se píše příliš rychle, rovnou do počítače, bez tužky a papíru. Technické vytvoření textu je mnohem jednodušší než přepisování pracně vytvořeného rukopisu. „Říkám všem svým studentům: Pište tužkou! Neumíme psát, jsme nuceni ke spěchu a spolu s tím mizí systematičnost, logika myšlení, důkladnost, schopnost vytáhnout to podstatné.“

Proto jsou oba zmínění pánové zastánci povinné maturity z matematiky. „Kritici namítají, proč ji má mít někdo, kdo se matematikou nikdy živit nebude. Mohl bych oponovat, proč má být maturita z dějin literatury, když se jimi většina lidí stejně neživí a mnozí si stejně pletou měkké a tvrdé i/y,“ říká Robert Šámal. „Zrušit povinnou maturitu byl úplný nesmysl,“ přidává se Zdeněk Strakoš. „Místo diskuzí je potřeba matematiku lépe učit, protože vztah k ní se dá cvičit a pěstovat, ale dá se taky znechutit, když budeme v žácích a studentech neustále vyvolávat dojem, že matematika je hrůza. Není přece cílem pro každého zvládnout ji bravurně. Stačí pochopit základy věci. Klidně na trojku. Nejsme a nemusí být všichni stejní. Ale není to ani možné bez námahy. To, co za něco stojí, není nikdy zadarmo.“

Matematika je podle něj užitečná, protože učí systematičnosti, důkladnosti, houževnosti. Nevzdat to. A to je cenné pro život. „Známá porotkyně ze StarDance, vynikající tanečnice Tatiana Drexler, vystudovala matematiku. I když se věnovala především tanci, rozhodla se, že matematiku dostuduje. V řadě rozhovorů řekla, že právě ona ji hodně naučila, hlavně překonávat překážky.“

Takže přístup k životu, a taky krása. Vážně? Krásný je přece obraz. Ale proč matematika? „Vezměte si Pantheon v Římě,“ uvádí příklad Zdeněk Strakoš. „Ta krásná kopule s kruhovým otvorem uprostřed. To je metafora krásy matematiky. Matematika je dům. Základ. Když ho postavíte špatně, dům spadne. Ale klenba Pantheonu nespadne. To, co má, se nahoře potká a zapadne do sebe. To je ta nádhera. Nádhera řádu.“

Matematika a jeho děti:

„Jsme početná rodina, máme čtyři děti v rozmezí 3 až 11 let. Zdá se, že matematika jim jde. Dělají tím radost nám oběma, protože moje žena taky vystudovala matfyz. Ale jestli si představujete, že ve volném čase si počítáme integrály, tak to se mýlíte. Žijeme úplně normálně.“

Co se mu vybaví, když se řekne:

Zvíře: medvěd (protože rád spím)
Věc: tužka
Barva: modrá
Příroda: hory
Hudba: Leonard Cohen
Pohádková postava: Maxipes Fík

Text: Martina Riebauerová

Robert Šámal v médiích: