Mecenáš
Ondřej Fryc
„Jsem rád, že existují platformy jako Neuron, které pomáhají s financemi i s popularizací práce českých vědců.“
Vědce obdivuje, ale má s nimi také trápení. Ondřej Fryc, mecenáš Nadačního fondu Neuron, říká, že česká věda musí zapracovat na svém mind-setu, protože „jen rovnocenným spojením vědy a byznysu se dá něčeho dosáhnout“. Jaký je jeho přístup k mecenášství, proč svoje aktivity v investiční společnosti Reflex Capital vnímá jako „dávání zpátky“ a co může neziskový sektor dělat, aby získal nové podporovatele? Ondřej Fryc nechce další úspěšné podnikatele soudit, ale sám za sebe říká, že by mu bylo hloupé se nerozdělit. „Ale na to musí každý přijít sám, jak je to skvělé,“ dodává v našem rozhovoru.
Jste významným český mecenášem. Je to radost, nebo starost?
Radost, samozřejmě, jenom radost. Je super zažívat pocit, že moje peníze slouží k něčemu dobrému. Proč by to měla být starost?
Veřejnost zná váš majetek a předpokládám, že se na vás obrací hodně lidí se žádostí o pomoc.
To ano, a právě proto, aby se z toho nestala starost, vybírám si sám projekty s celospolečenským přesahem. Podporuji desítky organizací, ve školství, v boji proti korupci, podporuji nezávislou žurnalistiku nebo ve vědě kromě Neuronu i třeba výzkum psychedelik. Podporuji organizace, které řeší problémy systematicky a mají ve společnosti „pákový efekt“. Konkrétně u Nadačního fondu Neuron, když bude česká věda lepší, přinese nové objevy a prospěch z toho budeme mít všichni.
Máte osobní vztah k vědě?
Obdivuji lidi, kteří dokáží něco vymyslet a posunout nás dál. Sám jsem nikdy neměl vědecké cíle, ale když mě něco zajímá, jdu do hloubky. Velmi blízká je mi neurověda – zajímá mne, jak funguje lidský mozek, co je vědomí, jak se přenášejí informace v mozku a mezi lidmi navzájem… To mě baví. Líbí se mi také, když je ve start-upu komponent matematiky, který slouží umělé inteligenci. Na druhou stranu musím říct, že dělat byznys s vědci je strašně těžké.
To je jedním z témat Neuronu – transfer vědy do byznysu. Jakou vy s ním máte jako investor zkušenost?
Domluvit se na podílech, rozdělit si zodpovědnost, stát nohama na zemi, to někdy bývá až nemožné. Jsem rád, že jste předali novou Cenu Neuron za transfer, protože ten vidím jako velký problém, vědci nejsou schopni přenést svůj vynález do komerční sféry. Myslí si, že hlavní je to vymyslet – a nechápou, že minimálně stejně důležitá je exekuce. Uvést nápad do praxe.
Co s tím?
Problém je v mind-setu. Spousta vědců nechápe, nebo nechce chápat, jak podnikání funguje. Nápad sám o sobě nestačí. Když už jsou za ním studie, je to možná víc, ale exekuce je zcela klíčová a minimálně polovina úspěchu. Musíte pragmaticky dělat podnikatelskou práci a tu pak prodat. Ale vědec často ke komerci přistupuje přezíravě, což není dobrý vklad do partnerství. Přitom jen rovnocenným spojením vědy a byznysu se dá něčeho dosáhnout.
V médiích i na svém blogu z vlastní zkušenosti popisujete svět investorů a start-upů. Máte mecenášské know-how?
Na tom není nic složitého, když vám nějaký projekt přijde jako dobrý nápad, dejte mu peníze.
Jak vy sám přistupujete k podpoře neziskových organizací?
Nemám to strukturované, nemám mecenášskou strategii. Jsem sice původem programátor, takže systematičnost v sobě mám a když připravuji třeba smlouvu, postupuji algoritmicky, ale charitu dělám pocitově. Podobnou motivaci mám i v Reflex Capital, naše práce není charita, ale smyslem je dávání zpátky. Primární pro nás nejsou peníze – baví nás to a chceme, aby investované firmy měly ekonomický smysl – ale důležitější je, že čím víc lidí bude v České republice podnikat, bude aktivních, mít jiskru v oku, zaměstnávat další lidi a tvořit hodnoty, tím se nám všem bude žít lépe. Podporujeme podnikatelské příběhy, protože jejich energie je potřebná.
Vzpomínáte si na moment, kdy jste se stal mecenášem?
Když mi po prodeji Mall.cz na účtu přistála spousta peněz, říkal jsem si, co s tím mám dělat? Nemotivuje mě hromadit majetek, nepotřebuji mít vlastní letadlo, to jsou jenom starosti navíc. Není ani dobré, aby všechny peníze zdědily děti, musí se na světě poprat o své místo samy. Takže jsem si řekl, že dál budu vydělávat peníze, ale taky je budu v rychlejším tempu rozdávat. A to mi dělá radost, mám pocit, že to přispívá k prostředí, které mi umožnilo zbohatnout.
Kdo jsou čeští mecenáši?
Těch, kteří pravidelně dávají miliony nebo desítky milionů, jsou nižší desítky. Na spoustě projektů se potkává stejných patnáct mecenášů. Je to smutné, když se podívám na to, kolik lidí umělo vygenerovat stovky milionů až miliardy a nenapadlo je, že by jim vygenerovalo taky nějaké štěstí se o to podělit. Ale každý má svou cestu a já nikoho nesoudím. Osobně bych si ale připadal hloupě, kdybych se nedělil, dělá mi to prostě radost.
A jak může neziskový sektor k sobě nové mecenáše přilákat?
Mecenášství neznamená jenom být bohatý a darovat peníze, je to také v osobním přístupu. Někdo daruje peníze, někdo třeba svůj čas. Když je vám dvacet třicet, potřebujete sami na světě něco dokázat, ale věkem se vám mění priority a k padesátce už nechcete zažívat politikaření v korporacích. Chcete dělat něco dobrého a tam je příležitost pro neziskový sektor, aby takové lidi přilákal. Oni dodají manažerské dovednosti, každodenní řízení, a doplní ten srdcový ale často velmi nestrukturovaný přístup, na kterém neziskové organizace často fungují. A tím takoví lidé udělají hodně nejen pro profesionalizaci neziskového sektoru, ale můžou taky zaujmout nové mecenáše, kterým jejich práce bude dávat smysl.