Laureát

Lenka Zdeborová

Laureátka Ceny Neuron 2021 pro mladé nadějné vědce v oboru fyzika

 Lenka Zdeborová

Za komplexní řešení fyzikálních problémů pomocí algoritmů na bázi neuronových sítí.

Práce Lenky Zdeborové leží na rozhraní mezi fyzikou, informatikou a matematikou. Metody fyziky aplikuje na problémy informatiky, kombinatoriky a strojového učení. Jejím cílem je pochopit, které komplexní vědecké problémy se dají vyřešit pomocí počítačů a neuronových sítí.

Po studiích na Univerzitě Karlově a Université Paris-Sud pracovala jako výzkumnice ve francouzských vědeckých laboratořích a její práce vedla k vývoji a analýze řady algoritmických metod. Od roku 2020 je profesorkou fyziky a informatiky na EPFL v Lausanne. Lenka Zdeborová získala tisíce citací v odborných periodikách a byla oceněna např. cenou Irène Joliot-Curie nebo ziskem ERC Starting Grant.

Jak bych v sedmi stručných větách co nejsrozumitelněji vysvětlila, čím se zabývám?

Mým hlavním oborem je statistická fyzika, tedy obor, který umí matematicky popsat vlastnosti mnoha interagujících atomů či molekul. Její metody používám na popis jiných systémů skládajících se z mnoha interagujících částí. Takovými systémy jsou například epidemie šířící se mezi obyvateli, či umělé neuronové sítě ve strojovém učení, nebo obrázky tkáně, které zobrazuje magnetická rezonance.

Stejně jako fyzika umí popsat fázové přechody mezi vodou a ledem nebo vodou a párou, tak já popisuji fázové přechody ve vlastnostech algoritmů, které se používají například při lékařském zobrazování nebo pro vývoj umělých neuronových sítí schopných překládat jazyky či řídit auto. Mým velkým cílem je vybudovat teorii, která vysvětlí, jaké praktické problémy se dají pomocí počítače vyřešit a jakým způsobem.

Co mě baví minimálně stejně jako moje práce?

Sledovat, jak moje dcerky poznávají svět a učí se nové poznatky a dovednosti. Kromě mojí rodiny a dětí není nic, co by mě naplňovalo stejně jako moje práce. Možná by se tomu nejvíce přiblížilo houbaření.  

Jakou největší překážku jsem v životě zdolala?

Asi to, že jsem si ve velmi raném věku uvědomila, že možnost trávit čas hledáním odpovědí na otázky, které mě fascinují, je pro mě mnohem důležitější než například názory vrstevníků na to, jak trávím svůj čas.

Talent, nátura, dřina, štěstí, něco jiného – co rozhoduje o úspěchu?

Všechno tohle hraje ve vědě důležitou roli. V mém případě také neukojitelná zvědavost a tvrdohlavost, jak ji známe u dětí předškolního věku. Také je pro mě určující neutuchající údiv nad tím, že čím dále více jevů a procesů se dá pochopit, popsat a předpovědět.

Dalším podstatným aspektem je podpora od rodiny a okolí a také pokora před tím, že mohu být jedním z těch, kteří hranici lidského poznání posouvají krůček po krůčku dopředu. A v neposlední řadě bych zdůraznila, že za každým úspěchem ve vědě je vždy neutuchající práce mnoha vědců, bez kterých by k danému objevu nedošlo, ale kteří se do popředí nedostanou nebo o to vůbec nestojí. 

Co považuji za největší úspěch, kterého jsem dosáhla?

V dnešní vědě, kde je mnoho vědních oborů velmi úzce zaměřeno, hledám mosty a spojitosti mezi disciplínami. Mezi nejzajímavější z nich patří spojitost mezi existencí fázových přechodů ve výpočetních problémech a jejich složitostí, tj. časem který počítač na vyřešení určitého problému potřebuje. Pochopení této spojitosti nám umožnilo vylepšit algoritmy v celé řadě výpočetních problémů, a právě na tyto výsledky jsem nejvíce hrdá. 

Co bych ve světě změnila, kdybych měl/a tu moc?

Přála bych si uspořádání společnosti, ve kterém peníze a movité bohatství nehrají podstatnou rol, a ve kterém lidstvo dělá vše pro to, aby se na Zemi dobře žilo i mnoha generacím po nás.

Před jakou největší výzvou stojí můj obor a věda obecně?

Věda má potenciál lidstvo posunout dopředu a také ochránit před sebou samým. Věda musí být o krok napřed před lidskou marnivostí a chamtivostí. Je naší odpovědností zařídit, aby život na naší planetě byl příjemný i v budoucnu. Strojové učení a umělá inteligence v tomto směru bude jistě hrát důležitou roli.