Laureát

prof. MUDr. Karel Raška, DrSc.

Laureát Čestné Ceny Neuron, in memoriam, 2020 - medicína

prof. MUDr. Karel Raška, DrSc.

Odborná vědecká rada rozhodla ve výjimečném roce 2020 udělit mimořádnou cenu, a to Čestnou Cenu Neuron, in memoriam, Karlu Raškovi. Vědci, jehož činy a výzkumy přispěly k celosvětovému vybití viru černých neštovic a dosud nebyl nikým v naší zemi oceněn. Podívejte se na medailonek Karla Rašky a seznamte se s příběhem lovce mikrobů a otce československé epidemiologie. 

Příběh otce české epidemiologie profesora Karla Rašky se dá přirovnat k detektivce. V životě čelil mnoha nebezpečím, nasazoval svůj krk i zdraví při boji s epidemiemi. Ať už u nás, při potlačení epidemie skvrnitého tyfu koncem války v Terezíně, či později celosvětově při vymýcení pravých neštovic. Jeho manuály se dodnes při epidemiích a pandemiích řídí Světová zdravotnická organizace.

„Jsem velice rád, že se tátovi dostalo v naší zemi tak významného ocenění. Cena Neuron znamená, že i v Česku se nezapomíná na světový význam práce Karla Rašky.“
— Syn Karla Rašky Ivan Raška k ocenění —

Karel Raška se narodil v roce 1909 v malé obci Strašín na Šumavě do učitelské rodiny. Absolvoval gymnázium v Sušici a poté odešel do Prahy studovat medicínu. Už velmi záhy jej začali zajímat mikrobi, možná i proto se ve své první práci zaměřil na pohlavně přenosné choroby a mapoval veřejné domy v Praze. Jako první na světě například popsal přítomnost původce nemoci syfilis v srdeční chlopni mrtvé ženy.

Před válkou dohlížel Raška na zdraví v táborech vyhoštěných českých uprchlíků po záboru Sudet. Jako vojenský lékař spolupracoval s Mikrobiologickým ústavem lékařské fakulty Karlovy univerzity a už ve svých 30 letech se stal vedoucím oddělení epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotnického ústavu.

Se svou budoucí ženou Helenou, významnou farmakoložkou, se seznámil na plese mediků. Helena pocházela z vědecké rodiny – její maminka byla jednou z prvních lékařek v Evropě, tatínek, významný vědec. Synové Ivan a Karel Raškovi vzpomínají na svou maminku jako na geniální ženu s tahem na branku.

První velká zkouška

První velká zkouška čekala Karla Rašku v roce 1945. V Terezíně došlo mezi tisíci vězni k hromadné nákaze skvrnitým tyfem. Bylo nutné vyjednávat, než ho vojáci SS do věznice vpustili. Pak bylo potřeba rychle jednat. „Můj otec se nebál vzepřít autoritám a hlavně vyznával pravidlo, že do epidemiologie se nemůže plést politika. Když je potřeba jednat, tak to musí být bez ohledu na to, co si myslí lidé, kteří jsou aktuálně u moci. To se otci později mnohokrát nevyplatilo.“

Už tak dramatickou situaci v terezínském ghettu komplikoval nedostatek odborného personálu a zdravotnického materiálu, ale i další vlakové transporty přivážející vězně z likvidovaných koncentračních táborů v Německu. Karel Raška si uvědomoval závažnost situace a nutnost izolovat Terezín od okolí. Hygienické podmínky ghetta byly tristní. Nařídil důkladné odvšivení všech přítomných a desinfekci veškerých prostor. Epidemii se díky jeho zásahu podařilo po pěti měsících zvládnout. I přesto skvrnitému tyfu podlehlo několik set lidí včetně šedesáti zdravotnických dobrovolníků.

Malárie jako nejsilnější rival

Po válce se profesor Raška zaměřil na střevní a streptokokové nákazy. Svůj zájem rozšířil také na žloutenku, dětskou obrnu, záškrt či dávivý kašel. Významně se podílel na boji s tuberkulózou. Jeho projekty na eliminaci nákaz, proti kterým existovaly očkovací látky, dosáhly úspěchu po celém světě. Za nejsilnějšího rivala však Karel Raška podle slov svého syna Ivana považoval malárii.

V Praze Karel Raška založil světovou sérovou banku pro sledování úrovně imunity obyvatelstva. Věnoval se také veterinární medicíně. Rozvinul spolupráci s veterinárními lékaři a pomohl zlikvidovat brucelózu skotu, která se do země dostávala s prakticky nekontrolovaným dovozem zvířat z ciziny.

Jeho detektivní práce přinášela úspěchy. V roce 1951 vypukla na Rožnavsku epidemie horečnatého onemocnění, kterou někteří mikrobiologové pokládali za netypický břišní tyfus. Raška s týmem správně rozpoznal, že jde o klíšťovou encefalitidu. Vypátrali, že kravské mléko bylo při selhávající pasterizaci tajně ředěno mlékem infikovaných koz. Podobně úspěšný byl i s určením dalších ohniskových nákaz, například tularemie u zajíců na Horšovotýnsku nebo Q horečky na Kraslicku, kterou šířily ovce darované z Rumunska.

K problémům přistupoval Karel Raška racionálně a medicínské poznatky převáděl rychle do praxe. Právě na principu rychlého a koordinovaného zvládnutí potenciální nákazy je postaven jeho systém „bdělosti“ epidemiologické služby. I proto si ho Světová zdravotnická organizace vybrala na pozici ředitele divize pro infekční choroby.

Vymýcení pravých neštovic

Dokument zaměřený na vymýcení pravých neštovic, který Karel Raška představil roku 1964, se stal základním kamenem pro boj s touto nemocí. Navíc se mu podařilo získat podporu Spojených států amerických, které na vymýcení neštovic významně přispěly. Pravé neštovice - nemoc, na kterou do té doby umíraly miliony lidí ročně, se díky tomu podařilo během 12 let zcela vymýtit. Za tento úspěch byla Karlu Raškovi v roce 1984 Anglickou královskou lékařskou společností udělena Jennerova medaile.

Práce profesora Rašky se neomezovala jen na naši planetu. V roce 1969 byl pozván do zařízení NASA, konkrétně Lunar Receiving Laboratory, budovy v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu, aby se vyjádřil k rizikům, která představují potenciální zavlečení kosmických nemocí z Měsíce. První měsíční astronauti pak byli i díky Karlu Raškovi skutečně drženi v izolaci z obavy před možnou astrodémií.

Profesor Raška byl epidemiolog, který se neváhal ze dne na den sbalit a vyrazit tam, kde bylo potřeba. Ať už se jednalo o epidemii spalniček v Albánii nebo morovou ránu v Číně.

Dnešní koronavirovou pandemii by podle svých synů řešil striktními pravidly a důsledností v jejich dodržování: „Žádné dneska tak a zítra jinak.“ A také by samozřejmě aplikoval onu epidemiologickou bdělost (surveillance), která se stala obecně přijatou základní metodou veřejného zdravotnictví v celém světě a jejíž modifikací je například chytrá karanténa.

Karel Raška v médiích: