Francesca Kolowrat

Francesca Kolowrat je investorkou, podnikatelkou a úspěšnou parkourovou jezdkyní. Vyrůstala v Praze, studovala v New Yorku a Londýně, dnes se kromě dalších aktivit zabývá realitními projekty, sbírkou umění nebo vlastní restaurací. Francesca Kolowrat je mecenáškou Nadačního fondu Neuron od listopadu 2022. 

Proč jste se rozhodla podpořit Nadační fond Neuron? 

Věřím, že všichni máme touhu objevovat a porozumět neznámým fenoménům. Ne vždy ale existují prostředky na realizaci různých studií a výzkumů, které mohou pomoci v dosažení průlomových objevů a výsledků. Přitom díky vědě se společnost může posouvat a měnit svět k lepšímu. Myslím, že je rozhodující popularizovat vědu, aby se co nejvíce lidí, kteří mají prostředky, dozvěděli o možnostech její podpory. 

Jaký máte osobní vztah k vědě? 

Věda mě zajímala odjakživa, hlavně v oblasti zdraví a medicíny, sama jsem skládala IB z psychologie a ve studiích pokračuji. V životě jsem si prošla hned několika zdravotními problémy, kde jsem narazila na slepé zóny v dosavadních výzkumech a porozumění určitých fenoménů. Říkala jsem si, že by bylo skvělé, kdyby měli vědci dostatek prostředků na to, aby měli prostor k objevům, porozumění a inovování zdravotnictví. Nezáleží to jen na vědcích samotných, jejich výzkum nemusí mít okamžitý dopad, ale může být nápomocný dalším. Čím více lidí se do vědy zapojí a poskytne svoje prostředky, tím bude možné vědu lépe rozvíjet, zjednodušit, urychlit a zkvalitnit. 

Co podle vás česká věda potřebuje? 

Určitě více popularizace a podpory od lidí, kteří nejsou z oboru. Myslím si, že je málo lidí obeznámeno s tím, co se momentálně ve vědě odehrává, jaké studie a výzkumy jsou v běhu, jaké jsou finanční požadavky na jejich realizaci. Když se informace rozšíří, víc lidí bude cítit potřebu se zapojit a jejich společné úsilí zajistí rozvoj. Když lidé získají pocit, že jsou tím světu nápomocni, budou tím rozvíjet celou společnost a jejich intervence bude mít svůj dopad. 

Jak tomu mohou pomáhat mecenáši? 

Mecenáši mohou šířit povědomí o vědě a způsobech její podpory. Vidím je jako bílé holubice, které roznáší zprávy tam, kam by se bez jejich pomoci a rozpětí křídel třeba nedostaly, anebo ne tak rychle. Pokud jeden mecenáš předá informace dalšímu, zpráva se rozšíří do širšího okruhu a víc lidí získá zájem o poznání dané věci až ke kořenům – důležité je zasazené semínko zalévat prostředky, které se naskýtají. A to je i mým úkolem, zapojit se aktivně do života Neuronu, účastnit se jeho přednášek, debat a osobních setkání s vědci, podílet se na jejich projektech. Chci šířit povědomí o nadačním fondu a vědě, informovat o novinkách a ukázat, že všichni mají možnost zapojit se do úsilí, o kterém si třeba doteď mysleli, že je mimo jejich dosah a možnosti.