Podcast: Biolog Jan Černý

Taková buňka, to je mnohostranný voják a malá továrna v jednom. Za jeden lidský život se jich v těle vystřídá neuvěřitelné množství, aby nás udržely naživu. Buňky mohou za kvalitu života, stárnutí, regeneraci, ale když se z nich stane asociál, tak i za nádorové bujení. O tom nejzajímavějším ze světa biologie se v partnerském podcastu Brain We Are bavíme s prof. RNDr. Janem Černým, Ph.D.

Když přijde na genetickou výbavu, máme jistotu, že každý živý tvor si nějakou nese. Genetická informace je uložena v našich buňkách a je všude až na drobné mutace při každém buněčném dělení přibližně stejná. Jak je ale možné, že se objeví případy, kdy jsou v jednom těle obsaženy dvě a více různých genetických informací? Mezi takové případy se řadí i Lydia Fairchild, které genetické testy ukazály, že není matkou svých dětí. Jak je to možné? Lydia byla chimérou. 

Chiméry jsou jedinci, kteří obsahují buňky více genetických populací. Zpravidla vznikají například při těhotenství tzv. mikrochimerismem, kdy kmenové buňky plodu osidlují tělo matky a naopak. Matka má poté v těle buňky svého potomka, tedy unikátní genetickou kombinaci jejích a partnerových genů. Dalším příkladem, jak může vzniknout chiméra je, když si dva plody v děloze vyměňují buňky mezi sebou, nebo dokonce splynou v jeden. Případ Lydie Fairchild byl poslední jmenovaný. Buňky její a její emryonální sestry splynuly v jednoho jedince, a tak měla Lydie jinou genetickou informaci v různých částech těla. Zatímco vzorky z jedné části s DNA dítěte shodné nebyly, vzorky z části jiné už ano. 

Mikrochimerismus je v populaci naprosto běžný, jak říká v podcastu profesor Černý, každá matka má v těle buňky svého potomka a i to jí pravděpodobně umožňuje, že se dožije vyššího věku. Kmenové buňky jsou totiž veledůležitým faktorem regenerace a obnovy tkání. Chcete vědět o chimérách, dlouhověkosti a kmenových buňkách? Pusťte si podcast s profesorem Janem Černým!

Sledujte naše neuronové sociální sítě