Přečtěte si druhou část rozhovoru o pokračujícím výzkumů start-upů, ekologických otázkách a také třeba o tom, jaký vztah je mezi ekonomií a dobrem. "Snažíme se zjistit, co je větší chyba – nedat start-upům vůbec žádnou podporu a vyhnout se riziku, že přijdeme o peníze z toho, že některé ztroskotají, nebo jim dát peníze s tím, že pár jich ztroskotá, ale některé by měly velký potenciál," říká Petr Sedláček, laureát Ceny Neuron 2021 pro nadějné vědce v oboru společenské vědy.

První část rozhovoru o inflaci a zahraničních zkušenostech čtěte ZDE. 

Co je to vlastně start-up?

Když říkám „start-upy“, tak to má velmi přesnou definici. Jde o firmy, které nejsou starší než jeden rok. To je definice Amerického statického úřadu, které se držíme. To se dost liší od toho, jak veřejnost vnímá slovo „start-up“. Jejich důležitost spočívá v tom, že se mohou stát staršími firmami, které rostou a vytvářejí pracovní místa.

Kdybyste měl vymyslet 5 přívlastků charakterizujících start-upy, jaké by to byly?

Mladé, Dynamické, křehké, riskantní, důležité pro makroekonomiku. Na jednu stranu jsou to mladé firmy, které vytváří nová pracovní místa, ale na druhou stranu většina z nich zanikne.

„Předpokládali jsme, že to bude velká krize a start-upy by mohly do roka zmizet.“

V době, kdy jste obdržel Cenu Neuron, jste zkoumal start-upy a jejich roli v ekonomice. Tvrdil jste, že by stát během pandemické krize start-upy neměl přehlížet a že se do nich státu možná vyplatí investovat. Vnímáte to tak i dnes? Neukázala současná situace, že se start-upy během krizí spíše hroutí, než že by pomáhaly roztáčet kola ekonomiky a dostávaly státy z recese?

To je složité zodpovědět. Snažíme se získat nějaká data, která by zahrnovala celou ekonomiku. Ta jsou ale dostupné s odstupem jednoho až tří let. Z toho důvodu je vždy ohromně těžké mluvit o tom, co se momentálně děje.

Covidová krize byla navíc zajímavější v tom, že to nebyla průměrná známá ekonomická krize, kterou bychom viděli dřív. Ze začátku to vypadalo jako by tomu tak bylo, zdálo se, že start-upy dostanou velkou ránu. Předstihové indikátory jako např. žádosti o daňová čísla se opravdu hodně propadly. Předpokládali jsme, že to bude velká krize a start-upy by mohly do roka zmizet. Z toho bychom mohli udělat závěr, že start-upy budou mít potenciál brzdit ekonomiku i v budoucnu. Ale co se stalo – koncem roku 2020 nejen že se to obrátilo, ale ještě to přestřelilo, a nyní je žádostí o daňová čísla více než bylo v průměru před krizí v letech 2018-19. Proto si teď ekonomové lámou hlavu, co se to stalo. Urychlila pandemie nějaké strukturální změny v ekonomice? Stalo se, že se kus ekonomiky přesunul do online prodejů apod.? Snažíme se pochopit, jestli se to projeví ve větších počtech start-upů, nebo ne.

Znamená to, že teze platí – státu by se mohlo vyplatit do start-upů investovat?

Máme výzkum, který říká, že když jsou start-upy v krizi a propadne se jejich počet, je s tím spojen i propad jejich potenciálu. Když se jde do krize, je méně start-upů a ty, které teprve začnou, tak potom nevytvářejí tolik pracovních míst. Z tohoto pohledu tvrdíme, že by bylo super, kdyby existovaly nějaké podpůrné programy. Ale samozřejmě si uvědomujeme, že prakticky je to hrozně těžké. Když se podíváte na některé hospodářské politiky během covidové krize, tak velká většina byla založená na tom, ze firma musela prokázat, ze se jim tržby propadly o 20% oproti předchozím letům. Už tato definice vylučuje všechny firmy, které před rokem ještě neoperovaly. A samozřejmě je hrozně těžké přijít s nějakou kvalitní hospodářskou politikou, která by byla zaměřena na start-upy, o kterých nikdo nic moc neví. Zcela určitě by i velká část z toho byly vyhozené peníze, protože by to bylo pro start-upy, které nemají potenciál nebo nejsou schopné přežít ani s podporou.

„Část peněz shoří, ale část může pomoci start-upům, které by bez podpory nemohly přežít, ale když přežijou, tak mají velký potenciál. Ještě nevíme, kde ten balanc je.“

Co tedy s tím?

Otázka je, kde je ten balanc. Část peněz shoří, ale část může pomoci start-upům, které by bez podpory nemohly přežít, ale když přežijou, tak mají velký potenciál. Ještě nevíme, kde ten balanc je. A je hrozně těžké najít data, která by nám toto zodpověděla. Je to otevřená otázka, na které aktuálně pracujeme. Snažíme se zjistit, co je větší chyba – nedat start-upům vůbec žádnou podporu a vyhnout se riziku, že přijdeme o peníze z toho, že některé ztroskotají, nebo jim dát peníze s tím, že pár jich ztroskotá, ale některé by měly velký potenciál. To se momentálně neví a myslím, že je to velká otázka.

V roce 2021 jste také o startupech a malých firmách řekl: „I přesto, že takovéto podniky jsou klíčové pro ekonomický růst, víme zatím jen málo o tom, proč právě tyto firmy uspěly.“ Dnes už dokážete říci více o tom, co předurčuje budoucí úspěšnost start-upu?

Tohle je jedna z otázek, co mě trápí každý den. Odpověď na to nemám, a kdybych měl, asi seknu s Akademií a založím si investiční fond. Máme seznam charakteristik, které jsou spojeny s výkonem start-upu nebo mladých firem. Ale nejsem schopen udělat to, že vy za mnou přijdete se start-upem a já vám na základě nějakého predikčního modelu odpovím, že je to na 50% gazela, tj. start-up s vysokým růstovým potenciálem.

My se spíše zajímáme o mechanismy a jednotlivé faktory. Nyní dáváme dohromady osoby zakladatelů a soustředíme se na jednu malou skupinu – tou jsou podnikatelé, kteří mají několik firem. Těch je hrozně málo, ale zjistili jsme, že i přes to jsou strašně důležití pro makroekonomiku. Z nějakého důvodu jsou jejich firmy daleko úspěšnější. Snažíme se zjistit, z jakého. Je to tak, že jenom úspěšní podnikatelé založí řadu firem? Nebo se to naučí časem? Nebo měli lepší přístup k financím? Když se nám podaří zjistit, co jim umožnilo uspět, tak jsme zase o krok blíž k tomu, abychom mohli říct – teď vám mohu navrhnout nějakou hospodářskou politiku, která vám pomůže, protože toto vím z dat o podnikatelích…

S kolegy jste už před delší dobou vytvořil kalkulačku, která je schopná na základě toho, jak se daří start-upům, určit, jak dlouho se bude určitý stát dostávat z recese. Co tato kalkulačka předpovídá nyní o České republice?

Ano, kalkulačku najdete na stránkách Evropské komise. Každý si ji může vyzkoušet. Vyberete si stát a zadáte tři věci – co se stalo s počtem start-upů, co se stalo s jejich růstovým potenciálem, a co se stalo s pravděpodobností, že zaniknou. Kalkulačka následně „vyplivne“ průběh zaměstnanosti. Problém je, že doposud nemáme data o roku 2020, a proto si nemůžeme zkontrolovat, jestli kalkulačka funguje například pro Česko. Jedním z výsledků kalkulačky bývá, že i když krize trvá třeba jenom jeden rok, zaměstnanost se nevzpamatuje například po dobu 10 let. Ta díra se nezacelí, dokud nepřijdou nové start-upy, to ale chvíli trvá.

Co taková kalkulačka tedy prakticky umožňuje?

Chtěli jsme dát rychle dohromady něco, co by vládám pomohlo udělat si obraz o tom, jak velký dopad může mít covidová krize na zaměstnanost. V rámci této jednoduché kalkulačky mohou zjistit, které mechanismy jsou silnější. Například fakt, že firmy budou mít větší pravděpodobnost, že zaniknou, pro celkovou zaměstnanost zas tolik nedělá. Co je vážný problém, je růstový potenciál. Tato jednoduchá porovnání by vládám mohla dát představu, kam svoje hospodářské politiky zaměřit.

„Když jsou zaváděny granty na podporu existujících firem, zastaví se nárůst bankrotů – a to se stalo, to bylo úspěšné, ale je otázka, kolik to udělá pro ekonomiku.“

Například?

Vlády potřebují rychlou politiku, kterou mohou v krizi uplatnit. Když jsou zaváděny granty na podporu existujících firem, zastaví se nárůst bankrotů – a to se stalo, to bylo úspěšné, ale je otázka,kolik to pro tu ekonomiku udělá. A jestli pak nepřežívají firmy, které přežít nemají. Je to složité. Kalkulačka není tak sofistikovaná, aby něco takového mohla zodpovědět. Jednoduchá porovnání ale nabízejí nějaký směr. Bohužel je to směr, který je složitý. Míří na start-upy, o kterých víme jen málo. Právě to nás potom navedlo na tu myšlenku, že potřebujeme zjistit, co se snažíme vyvážit, co se týče nákladů a benefitů podpory start-upů.

„Dochází k plynulému poklesu ekonomiky, zdá se, že se všechno zpomaluje…“

Jaké další otázky trápí makroekonomy zkoumající start-upy?

Trápí nás, že se zdá, že start-upů je méně v relaci k počtu zavedených firem, které existují v ekonomice. Vypadá to, že tu je trend poklesu dynamik. To je spojeno se spoustou jiných trendů – pokles produktivity práce, pokles hospodářského růstu. Je velká otázka, kde se to bere. Existují různé střepiny poznatků, ale nevíme, čím to je, a dokud to nevíme, nemůžeme to zastavit.

Jak dlouho takový trend pozorujete?

Trvá to od doby, co existují data z USA, tedy 30 let. Podobné trendy ale pozorujeme i v ostatních vyspělých ekonomikách. Dochází k plynulému poklesu ekonomiky, zdá se, že se všechno zpomaluje…

Jednou z dalších krizí, která se už dlouhou dobu odehrává na pozadí, je krize klimatická. Je v současné době vůbec čas na to, aby se jí ekonomové zabývali?

Já si myslím, že řešit klima je nesmírně důležité. Samozřejmě pozornost je teď trochu jinde.

Ekologická krize je i pro ekonomy velký oříšek, a opět se to dá spojit i s problémem nerovnováhy ve společnosti. Nemusí to nutně být momentální ekonomická nerovnováha, ale nerovnováha mezigenerační. Důvod, proč je tak těžké s tím něco udělat, tkví v tom, že se netýká generací, které klimatické změny způsobily. Netýká se to ani generací, které si, jak doufám, budou užívat čisté zeměkoule. Ale jsou to naše generace, které by teď měly zaplatit náklady tohoto přesunu. Ale něco takového je hrozně složité lidem nabídnout, protože ti vědí, že za to nemohou, a když se jim taková věc podaří, stejně z toho nebudou nic mít. Takže já si myslím, že překlenout tyto nerovnováhy je základ úspěchu.

Jak tedy změnit chování lidí, společností, firem..?

Lidé by se o ekologii měli starat. Ale spoléhat se na to, že někdo udělá správné rozhodnutí jenom proto, že je třeba zachránit zeměkouli a je to dobré…, to nebude fungovat. Lidé spíše reagují na prostředí na základě pobídek a incentivů. Měli bychom nastavit takovou politiku, která umožní udělat takové rozhodnutí i lidem, kteří takto nepřemýšlí. Cestou tedy je sestavit klimatickou politiku, která dá lidem pobídku například k tomu, aby nejezdili auty, aby méně topili apod.

Emise by se měly danit, protože se tím zvedá cena všech vstupů, které vytvářejí emise. Když to bude dražší, firmy to přestanou používat – to je ta pobídka. Toto samozřejmě existuje, ale je otázka jestli je to dostatečně silné. Spíše to vypadá, že není. Z politického hlediska je těžké dostat se na úroveň, kdy tyto daně vyloženě „začnou pracovat“. Myslím si ale, že toto je ta cesta.

Nedochází nyní k vyšší pozornosti směrem k ekologii proto, že řešení energetické krize shledáváme mimo jiné v obnovitelných zdrojích?

Toto se děje a ten trend jsme mohli pozorovat i dříve. Obnovitelné zdroje jsou na vzestupu. Otázka je, jestli jsou na vzestupu dostatečně rychle. A jestli máme technologie na přesun. Protože obnovitelné zdroje momentálně nejsou, pokud tomu rozumím správně, natolik vyspělé, aby se vypořádaly s různými výkyvy. Uhlí můžeme pálit vždy, ale Slunce svítí jenom přes den. Pokud budeme mít ekonomiku, která využívá obnovitelné zdroje, které máme momentálně k dispozici, tak je velkou otázkou, do jaké míry to bude vytvářet nejistotu v ekonomii. Na druhou stranu je pravda, že teď si i vlivem války na Ukrajině státy více uvědomují bezpečnostní aspekt obnovitelných zdrojů. Možná vám někdo vypne plyn, ale Slunce vám bude svítit pořád. Proto ano, myslím, že máte pravdu, z tohoto hlediska se ekologická témata dostala do popředí. Otázka je, jestli je to dostatečné.

Snaží se ekonom, třeba i v případě klimatických otázek, o řešení, která jsou dobrou investicí, nebo mu jde o řešení dobrá a pravdivá... Jak to vnímáte?

To je výborná otázka. Rozlišil bych dvě větve ekonomů – buď máme ekonomy, které tyto otázky vyloženě zajímají, nebo je tu druhá větev ekonomů, kteří se takovým otázkám spíše vyhýbají. Já jsem spíše v tom druhém okruhu lidí. Myslím si, že je to spíše úloha politiků a společnosti jako celku, aby se rozhodli, čeho chtějí dosáhnout a čeho si váží. Ekonomie tu je od toho, že vy mi dáte parametry toho, na čem vám záleží, a já jsem schopný vám říct, jaké politiky budou mít jaký dopad. Otázka po tom, co je dobře a co je špatně, je strašně složitá. Vždy to bude pro někoho dobré a pro někoho ne. A podle té váhy já se neodvážím na to dát čísla.

"Ekonomie tu je od toho, že vy mi dáte parametry toho, na čem vám záleží, a já jsem schopný vám říct, jaké politiky budou mít jaký dopad. Otázka po tom, co je dobře a co je špatně, je strašně složitá. "

Co vám přináší radost ve Vašem pracovním životě?

Mě baví většina věcí, které dělám. Je vyloženě jenom pár věcí, na které se netěším. Baví mě učení a největší zábavou je pro mě výzkum. Všechny projekty na kterých pracuji mě těší – rád se ráno probudím a začnu na nich makat.
 

Z čeho máte radost v osobním životě?

Přestěhovali jsme se k rodině. Celou dobu, co máme dvě děti, jsme byli v zahraničí, kde jsme neměli ani jednu stranu rodiny. Teď bydlíme vyloženě na stejném místě jako manželčiny rodiče. Pro holky je to neuvěřitelné, nikdy to nezažily. O Vánocích jsme tu měli i moje rodiče, takže měly všechny pohromadě, to bylo strašně hezké.

První část rozhovoru naleznete zde.