„Naše expedice se vydařila vrchovatě,“ hodnotí Tomáš Jůnek výzkum v Kongu
Zoolog Tomáš Jůnek byl jedním z vedoucích expedice Neuron Dzamba Ya Lobi. Před dvěma lety vyrazil společně s Arthurem Sniegonem a dalšími kolegy do pralesů v Kongu, aby zmapovali oblasti v sousedství národních parků. „Většina grantů požaduje přivézt konkrétní vědecké výsledky a výstupy, od Neuronu jsme ale získali podporu na misi, která dala vzniknout něčemu většímu než dosažení kóty,“ říká Tomáš Jůnek.
Co expedice Neuron Dzamba Ya Lobi — s dvouletým odstupem — přinesla?
Byl to pro nás startér, abychom našim aktivitám dali dlouhodobou platformu, spolupráci založenou na vzájemně podpůrném partnerství s ochranářskými organizacemi, které v Kongu působí. Před dvěma lety jsme do střední Afriky neodjížděli s ambicí něco přivézt nebo zapíchnout špendlík do mapy, ale začít se podílet na budoucnosti africké divočiny a světového ekosystému. Příspěvek od Neuronu nám umožnil dát jednotu a sílu lidem, kteří se problematice střední Afriky a Konga, biodiverzity a ochrany prostředí, věnují. Vznikla komunita, která je pro místní obyvatele a úřady důvěryhodnější než když do Afriky jezdíme každý sám za sebe.
Proč jste si vybrali Kongo a ukázalo se jako správná volba?
Poslední zbytky divočiny jsou i mezi ochranáři „rozparcelované“, zvířatům v rezervacích, nosorožcům nebo gorilám se už věnují jiné týmy a dostat se k nim je vlastně nemožné. My jsme chtěli mapovat nechráněná území a poznat “běžné” lesy pod komunitní správou, jak tam lidé žijí a loví, nebo pod správou těžařských firem. A na to je Kongo ideální — na severu země je obrovské nechráněné území mezi národními parky o ploše přes 20 tis. km2.
Jaké kontakty jste získali a jaké spolupráci jste v Kongu pomohli?
Naše expedice byla o tom, aby se cesta zahájila a všichni, kteří se na práci v Kongu podílejí, vystupovali jednotně jako subjekt, který má co nabídnout. A to se podařilo vrchovatě. Před dvěma lety jsme navázali spolupráci se Světovým fondem na ochranu přírody WWF. Společně jsme v Kongu připravili velkoplošný monitoring s fotopastmi, abychom měli základní informace, jaká zvířata tam žijí a kudy chodí krajinou. Data pak ukážeme vládě nebo majitelům těžařských firem, abychom je přesvědčili, že je nutné zachovat pralesní koridor pro zvířata. Dál s WWF rozvíjím spolupráci v rámci Fakulty životního prostředí ČZU, řešíme ilegální obchod s bushmeatem či luskouny nebo tzv. early warning system v Gabonu proti ilegálnímu kácení. Teď sedíme nad projektem na využití satelitů a dronů pro zjištění změn prostředí nebo stanovení biomasy na daném území.
Navázali jste během uplynulých let na expedici Neuron Dzamba Ya Lobi nebo plánujete její pokračování?
Naposledy jsem byl v Kongu na přelomu listopadu a prosince, kdy jsme prozkoumávali novou lokalitu výzkumu, kterou by WWF ráda prohlásila za chráněné území. Pokud to půjde, další cestu plánuji na prázdniny. A samozřejmě sháníme peníze na pokračování expedice, která má pro mě osobně hlavní cíl: ukáže způsob, jak využívat prostředí, ve kterém i nadále budou moci přežívat divoká zvířata.