Virolog Pavel Plevka převzal v roce 2016 Cenu Neuron pro mladé nadějné vědce v oboru biologie. Ve svém výzkumu se věnuje chování virů. Studuje ty, které vyvolávají závažné choroby: například záněty mozkových blan, které mohou skončit i smrtí pacienta, dále pikornaviry způsobující záněty očí, ochrnutí končetin nebo onemocnění dolních cest dýchacích, což je nebezpečné pro astmatiky.

Nyní komentuje současnou situacii pandemie koronaviru. Jak se chová koronavirus? Co proti němu zabírá, jsou to roušky, dezinfekce?  Co nás v souvislosti s ním čeká v příštích dnech a týdnech? Jaká jsou jeho slabá místa a jak dlouho ještě budeme "sedět doma"? Rozhovor redaktorky Adély Skoupé vyšel pod titulem "Virolog: Čeká nás pendlování mezi karanténou a běžným životem. Než přijde vakcína" v Deníku N, dne 23.3.2020. 

V posledních dnech často zaznívá, že jsme ve válce s virem. A jedno z válečných pravidel říká, že jestliže chceme nepřítele porazit, musíme ho co nejlépe poznat.

Taky máme ovšem poznat sami sebe.

Pravda, to se ve vypjatých situacích také ukazuje. Ale z pohledu virologa: co proti nám stojí za protivníka?

Přestože tento virus vědci extrémně intenzivně studují, je známý asi jen tři měsíce. Většina poznatků, které o něm víme, je založena na předchozích studiích virů SARS a MERS. Z toho odvozujeme, jaká je struktura viru, i to, jak probíhá infekce v buňce. Virus samotný má RNA genom, který je docela dlouhý.

To znamená, že jeho genetickou informaci nenese DNA (deoxyribonukleová kyselina), tak jako třeba u člověka, ale RNA, ribonukleová kyselina.

Ano. Díky této formě genomu koronavirus mutuje rychleji než DNA viry. Což se může ukázat jako problém při použití léčiv, protože se velmi rychle objeví varianty viru, které budou léčivu odolávat. To je garantované. Nicméně RNA genom je i výhoda.

A proč?

Některá léčiva proti viru mohou působit velice dobře. Ona totiž mohou fungovat tak, že zvýší rychlost mutací a koronavirus pak nebude schopen vytvořit životaschopné potomstvo. To je strategie, jak nejnadějnější současné experimentální léky virus napadají.

Že ho v podstatě přemutují?

Ano, zvýší nad kritickou úroveň množství mutací a všechny dceřiné viry jsou tak poškozené, že se nedokážou dál rozmnožovat.

Pytlík s genetickou informací
Pojďme se na virus podívat ještě blíž. Podobu koronaviru zvaného SARS-CoV-2 už důvěrně známe z různých vyobrazení v médiích: je to malá kulička s ostny, které připomínají sluneční záři – koronu, od toho název koronavirus. Je obalený bílkovinou a nese genetickou informaci…

Trošku bych to upravil. Ten virus je spíš takový pytlík. Jako jsou naše buňky obklopené obalem – membránou –, on je jí obalený také. A v té membráně jsou zakotvené proteiny neboli bílkoviny. To jsou právě ty výstupky, které jsou kreslené na jeho povrchu. V tom pytlíku je genetická informace, která je chráněná ještě dalšími proteiny viru.

Vědci se přou o to, jestli jsou viry živé organismy. Říká se jim třeba biologické stroje. Proč tomu tak je?

Mají dvě formy existence. V té první existují jako částice, kterou jsme si teď popsali. Ta zařizuje přenos genetické informace viru z jedné buňky do druhé, nebo také přenos mezi jedním a druhým člověkem. Virus mezi těmito variantami ale nerozlišuje, protože on se zkrátka jen potřebuje dostat do jiné buňky. Když je virus ve formě částice a ještě tedy nenapadl hostitele, nemá žádný metabolismus. To znamená, že nemá typické znaky života: nedýchá, nemá látkovou výměnu. V tuto chvíli funguje virus jako stroj. Jedinou jeho funkcí je najít buňku a dokázat do ní doručit svoji genetickou informaci.

Co se stane potom?

Ve chvíli, kdy je uvnitř, celá buňka ztratí normální funkci v organismu a začne produkovat viry. V podstatě se stane součástí viru. Ten má k dispozici metabolismus buňky a využívá její zdroje k tomu, aby vytvořil nové částice, které se uvnitř buňky sestaví. Podobně jako se v továrně sestavují auta. U koronaviru pak nové částice pučí ven z buňky. To znamená, že z povrchu buňky se odtrhávají nové viry. Ty pak infikují další buňky.

Více Pavel Plevka v rozhovoru pro Deník N zde.