Týden udělování Nobelových cen je za námi. Přečtěte si komentáře dvou našich vědců k vybraným oceněným laureátům a jejich výzkumům, které oslnily porotu nejprestižnější světové vědecké ceny.

Laureát Nobelovy ceny spolupracuje na výzkumu s Čechy

Komentář Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu parazitologa Juliuse Lukeše, člena vědecké rady NF Neuron

Letošní Nobelova cena za fyziologii a medicínu byla dne 5. října udělena Harvey Alterovi z amerického Ústavu národního zdraví, Michaelu Houghtonovi z kanadské Univerzity v Albertě a Charlesi Riceovi z americké Rockefellerovy univerzity. V tomto „covidovém“ roce není překvapením, že Nobelova cena putuje do rukou virologů. Všichni tři ocenění vědci se podíleli na objevu viru způsobujícího hepatitidu C (HCV). Jedná se o velmi záludný virus, jehož infekce často probíhá skrytě a bez příznaků, ale dlouhodobě závažně postihuje játra, což může být příčinou rozvoje cirhózy či hepatocelulárního karcinomu. Výše uvedení laureáti se na studium HCV zaměřili již v 70tých letech minulého století, kdy už byly známé viry hepatitidy A a B, ale oni si všimli, že musí existovat ještě třetí, záhadný virus.

Až v roce 1989 jednoznačně prokázali, že je tímto virem právě HCV, který se do té doby šířil především transfuzí krve a odhadem usmrcoval až 500 000 lidí ročně. Výzkum Altera, Houghtona a Ricea umožnil zavést testy na jeho odhalení, které prakticky zastavily šíření HCV cestou krevní transfuze a k objevu léků, které hepatitidu C léčí se zhruba 50% úspěšností. I přesto dnes žije s HCV kolem 150 milionů lidí (v České republice odhadem 80 000) a vakcína proti němu stále není k dispozici.

Cenu ve výši 1.1 milionu dolarů si ocenění rozdělí rovným dílem. V minulosti Houghton odmítl Gairdnerovu cenu (100 000 $), protože s ním její udělení nesdíleli jeho dva spolupracovníci. Za zmínku rovněž stojí, že Rice v současnosti spolupracuje na výzkumu virů s Parazitologickým ústavem Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

Julius Lukeš

Člen vědecké rady NF Neuron | Parazitologický ústav BC AVČR

Ve středu většiny galaxií se nachází supermasivní černá díra

Udělení letošní Nobelovy ceny za fyziku komentuje dr. Ondřej Pejcha Laureát Ceny Neuron pro mladé nadějné vědce z Ústavu teoretické fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy

Černé díry jsou jeden z nejvíce fascinujících objektů moderní astrofyziky a teoretické fyziky. Cesta našeho poznání od prvních myšlenek naznačujících existenci černých děr přes robustní teoretické modely popisující jejich strukturu, vlastnosti a vznik až k ověření jejich existence pozorováním byla dlouhá a všichni ocenění v ní hráli významnou roli. Roger Penrose výrazně přispěl k matematickému aparátu popisujícím prostoročas černých děr a jejich vznik.

Černá díra je plně charakterizována svojí hmotností, rychlostí rotace a elektrickým nábojem. I takto ‘jednoduchý’ objekt ale dokáže svou gravitační přitažlivostí dramaticky ovlivnit události ve svém okolí. Důvodem je malý rozměr černých děr. Například abychom z našeho Slunce vytvořili černou díru, museli bychom jej stlačit do koule s poloměrem menším než asi tři kilometry. Z naší Země by se černá díra stala po stlačení do koule menší než jeden centimetr. Silná gravitace v blízkém okolí černých děr může způsobit, že přítomný plyn začne silně zářit, což dokáží astronomové pozorovat na velké vzdálenosti. Díky těmto pozorováním se domníváme, že ve středu většiny galaxií se nachází supermasivní černá díra. Přímé potvrzení této domněnky ale poskytla až přesná měření pohybu hvězd v těsném okolí středu naší Galaxie, které uskutečnili Reinhard Genzel a Andrea Ghez se svými spolupracovníky.

Ondřej Pejcha

Laureát Ceny Neuron pro mladé nadějné vědce | Ústav teoretické fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK