Samozřejmostí české egyptologie je její nesamozřejmost

Čs. egyptologický ústav založil prof. František Lexa v roce 1958. Po jeho smrti v roce 1960 převzal vedení Ústavu pan Zbyněk Žába. Právě v této době začíná na Ústavu působit také prof. Verner. Nadějný rozvoj české egyptologie stopla sovětská okupace – tým prof. Žáby se rozpadl, všichni egyptologové odešli do zahraničí či měli zákaz činnosti. V roce 1970 zemřel Jaroslav Černý – garant čs. egyptologie v zahraničí, 1971 zemřel prof. Žába. I přes to, že se do Prahy nakonec podařilo přestěhovat cennou egyptologickou knihovnu pana Černého, zrušila normalizační moc v roce 1971 činnost Čs. egyptologického ústavu. 

V roce 1973 nastoupil do čela FF UK nový děkan – Václav Ráb, bývalý docent na katedře marxistické filozofie. Překvapivě se právě on ukázal jako osvícený člověk ochoten naslouchat tomu, že není možné jednostranně odstoupit od mezinárodních závazků čs. egyptologie v Egyptě -  prof.  Žába totiž získal od Egypťanů koncesi na vykopávky v Abusíru. Děkan odjel s prof. Vernerem do Egypta na obhlídku a po návratu prohlásil, že by byla chyba od výzkumu odstoupit. Bylo tedy možné postupně a s minimálními prostředky v Egyptě ve vykopávkách pokračovat.

Důležitou roli sehrála sympatie egyptských egyptologů s českými, která pravděpodobně souvisela s Pražským jarem, událostmi léta 1968 a upálením Jana Palacha. Díky souhře okolností se podařilo získat od Egypťanů novou koncesi na celý dosud neprozkoumaný Abusír, kde dosud pracovala jen německá expedice. Tímto se ukotvil český archeologický výzkum nejen uprostřed pyramidových polí, ale také na poli mezinárodním.

Bylo zapotřebí vybudovat Ústav znovu, včetně týmu. To se podařilo a od té doby se českým egyptologům odměňuje Abusír pravidelně významnými archeologickými objevy. 

Velkou zásluhu na úspěchu čs./české egyptologie mají její zakladatelé: prof. Lexa a Žába, kteří, jakožto filologové, zahrnuli do české egyptologie nejen archeologický výzkum, ale kladli důraz na práci se zdroji a informacemi. Na úspěch zakladatelů navazuje také současné vedení Ústavu – v čele stojí prof. Miroslav Bárta, který vede instituci a také mnohé z úspěšných výzkumů v terénu.   

Egyptologie jako strategická věda

„Archeologie je zároveň něco, co nám umožňuje znovu oživovat civilizace, které dávno neexistují a které můžou povídat o možných paralelách.“ Egyptologie není jen o výzkumu v terénu, ale otevírá nám možnost zkoumat dlouhotrvající civilizaci z pohledu časových řad: Egypt trval více než dva tisíce let, dosáhl vrcholu, měl komplexitu, zažil kolaps – to se opakovalo přibližně čtyřikrát. Díky tomu můžeme v časových řadách zkoumat celistvost těchto procesů, hledat jejich příčiny a pozorovat jejich důsledky. Umožňuje nám také zkoumat vnitřní dynamiku společnosti – fungování společenské smlouvy, využívání a dostupnost zdrojů atd. To dělá z egyptologie strategickou disciplínu aktuální pro současnost. Komparace časových řad z dalších civilizací umožňuje vydestilovat zákony fungování civilizací, které, jak se zdají, platí bez výjimky, ať už se civilizace liší svou komplexitou.

„Česká egyptologie trendy nenásleduje, ale vytváří.“

Civilizace a víra 

Egypťané byli hluboce přesvědčeni, že jejich svět a řád jim darovali bohové při stvoření světa a Egypt bude existovat tak dlouho, dokud tento řád bude panovat. V čele tohoto řádu byl panovník, sám považován za boha. Byl garantem proti silám zla a chaosu. Idea egyptské státnosti a vědomí o své vlastní výlučnosti byla výjimečná a držela egyptský stát v provozu. 

Pokud společnost neztratí vertikální myšlení, pokud si uvědomuje, že je tady něco, co ji přesahuje, tak má šanci přežít ekonomický problém. Když se v historii vypnul Golfský proud, byla civilizace na pokraji vyhynutí. Ve východním Turecku existovaly komunity, které místo toho, aby si zajistily zdroje k přežití, raději stavěly megalomanské struktury a náboženské stavby… „Společnost, která má vizi, která věří v něco, co ji hluboce přesahuje, je alfou a omegou civilizace.“

V jaké civilizační fázi se nacházíme nyní?

Naše komplexita narůstá. Komplexita vyžaduje energii, ale zdroje energie jsou stále omezenější. Z výzkumu civilizací máme náhled na to, co se s ní stane, když energie dojde. Vývoj funguje v rámci teorie přerušovaných rovnováh: evoluce se neděje pozvolna v průběhu milionů let, ale probíhá skokově. Faktory, které na začátku stojí u vzestupu, jsou ty, které pak způsobují krizi a vedou společnost k zániku. Je proto nutné je identifikovat. „Porozumění a pochopení kontextu je největší slabost naší společnosti.“

Kolaps jako nový začátek?

Kolaps není trvalý zánik, ale přirozený jev. Je nutné najít sílu uvnitř společnosti, abychom resuscitovali společenskou smlouvu, abychom se kolapsu přizpůsobili a povstali znovu. Když zanikala Západořímská říše, z dobových záznamů víme, že obyvatelé vítali barbary, protože jim ulevovali od jha Říše… původní římská civilizace získala jiný jazyk a vnější projevy – byla transformovaná do jiné kultury. Lidé zůstali, civilizace změnila své znaky, vyvinula se nová. Technologie nám pomáhají se vyrovnávat se změnami ve vývoji civilizací, ale všechno má své meze (viz odsolování vody, kdy sice vzniká pitná voda, ale dochází k zasolování půdy). Přírodu lidé nepřetlačí, jen vymyslí dočasné řešení.

„To nejlepší, co bylo člověku dáno do vínku, je potřeba a touha neustále hledat nové cesty. A o tom je věda.“