Česká věda dokazuje, že nejsme jen zemí výroby a montoven

Jaké jsou jeho filantropické cíle a proč se úspěšní podnikatelé čím dál víc zajímají o veřejné dobro? Proč podporuje českou vědu a co si o ni myslí? Ondřej Bartoš, mecenáš Nadačního fondu Neuron, v rozhovoru přiznává svoji „pocitovou“ filantropickou strategii a vysvětluje tři pilíře, kterým se společně se ženou rozhodli pomáhat. 

Jak jste se stal mecenášem?

Před pár lety v určitém momentu jsme si se ženou začali uvědomovat, že jsme měli v životě více štěstí než spousta jiných lidí a také jsme profesně uspěli díky prostředí, ve kterém žijeme a působíme. Je tedy spravedlivé se o to podělit. Nebylo to věcí rozumového kalkulu, neřekl jsem si v mládí, že budu „dávat tolik procent“, bylo to pocitové. Zároveň jsem ztratil iluze o efektivnosti vynakládání daňových příjmů na straně státu – a upřímně řečeno, daně v Česku nepatří k závratným – takže jsme se ženou dospěli k tomu, že je správné podpořit aktivity, které dělají dobro a pomáhají k tomu, aby život u nás byl lepší. 

Jaké projekty si vybíráte? Také podle pocitu?

Chceme pomáhat tady, tady jsme vyrostli, máme práci, tady žijeme a vychováváme děti. A proto chceme podporovat aktivity a organizace, které se snaží systémově měnit k lepšímu oblasti, které pokládáme za užitečné nebo důležité.

Jaké to jsou? 

Když jsme přemýšleli nad osobními preferencemi, vyšly nám z toho tři oblasti, které nás zajímají a do jisté míry jsou propojené – věda coby úsilí, které může celou společnost a ekonomiku posouvat od montoven ke znalostem, druhé je vzdělávání, které je pilířem a ze kterého vyplývá, jaká bude společnost za jednu dvě generaci a třetí je svoboda projevu a demokratické principy. V těchto třech oblastech jsme si vybrali organizace, které dělají dobrou práci a zaměřují se na dlouhodobé a systémové zlepšování prostředí. 

Samozřejmě se víc musíme zastavit u vědy…

Věda je ohromně důležitá pro každou společnost. Na pandemii jsme v přímém přenosu viděli, jak vědci a moderní technologie, za jejichž zrodem stáli vědci, zachránili svět. Jak pandemie ve finále proběhla tak, že většina lidí mohla pracovat, většina dětí se mohla vzdělávat. Přestože se svět zastavil, pomohly nám technologie. A vědci začali systematicky a strukturovaně sledovat čísla a v ultrakrátké době připravili vakcínu. Věda obecně přispívá k tomu, že jako společnost nezůstáváme u manuální práce a nejsme jen zemí výroby a montoven. Věda, to jsou mozky, které vymýšlejí a vytvářejí nové věci a tím posouvají celou společnost dál. Výsledky vědecké práce pomáhají léčit lidi, pomáhají jim pracovat efektivněji, produktivněji, lépe a zdravěji. V tom vnímám pozitiva vědy. 

Dokážete se svojí zahraniční zkušeností říct, na co by se česká věda měla soustředit? Anebo co je potřeba z hlediska vašeho podnikání? 

Myslím si, že by bylo užitečné, kdyby se podpořily obory, ve kterých jsme opravdu dobří. Abychom netříštili síly. Je to podobné, jako když chodíte do školy a oni vás nutí učit se všechny předměty a ještě říkají, matematiku teď ne, v té jsi dobrý, uč se češtinu, v té máš mezery. A já si myslím, že je to chybný přístup, naopak by mělo platit – v češtině jsi špatný, tak s ní nestrav moc času a soustřeď se na matematiku, v ní můžeš být fenomenálně dobrý. Tak bych přistupoval i k vědě, nejvíc prostředků, energie, času a lidí investoval do oborů, ve kterých můžeme uspět ve světě. A k tomu máme spoustu prostoru, jak by si česká věda měla zautomatizovat transfer technologií, přenos výstupů ze základního výzkumu a vědy do praxe.

Chápu, že mluvíte jako podnikatel, proto mě zajímá, vnímáte svoji pomoc také z pohledu „byznysplánu“, čísel a vlastního rozpočtu? 

Vůbec ne, pořád je to hodně pocitové a čísla v tom nejsou. Obávám se, že naše pomoc je do jisté míry větší chaos, než jsme chtěli. Původně jsme měli plán udržet aktivity v relativně jednoduché rovině podpory třeba tří organizací, ale malinko se nám to roztáhlo…

Myslíte, že je dnes v českém prostředí kultura mecenášství znovu vypěstovaná? Tedy, dávají úspěšní podnikatelé dost? 

Ještě ne, ale zlepšuje se to. Trend je dobrý, víc a víc lidí, kteří dosáhli úspěchu, dospívá k uvědomění, o kterém jsem mluvil a podporuje věci, které jsou jim sympatické. Čím to je, neumím přesně říct, možná je za tím inspirace ze zahraničí nebo je vysvětlení ještě jednodušší, word of mouth. Pokud se někdo stane mecenášem a řekne o tom svému sociálnímu okruhu, možná vzniká systém sněhové koule. 

Jaký odkaz by po vás jako mecenáši měl zůstat? 

Nepřemýšlím o vlastním odkazu. Chtěl bych za sebou nechat dobře vychované, šťastné a srovnané děti, bezesporu bych chtěl, aby se na mě vzpomínalo spíš v dobrém než ve špatném a ideální by bylo, že jsem něčemu dobrému pomohl. Ale říkat tomu odkaz, tak daleko bych nechodil.