Zápisky z Expedic: Poklady ledovců Severu a Jihu - část I.

Polárnice Marie Šabacká je vedoucí Expedice Neuron 2018. Se svým týmem se vydala zkoumat ledovce nejen na severu, ale zejména získat vzorky z tropických ledovců v Africe. Ty jsou stále v pozadí zájmů vědců, a to i přes to, že jsou vzácnější než jejich severští kolegové - vinou globálního oteplování mizí daleko rychleji, a s nimi i cenné informace o ekologii a klimatu. Tato expedice má celosvětový význam - jako první porovná vzorky polárních a tropických ledovců a je zasadí je do globálního kontextu.

Marie Šabacká se nedávno vrátila z první části expedice - výzkumu ledovců na Špicberkách. “Expedice do severní části Svalbardu proběhla velice úspěšně. Získali jsme velké množství vzorků i měření, která momentálně zpracováváme.” Jak sama říká, je zhruba v polovině své mise. Tým se nyní chystá na hlavní část expedice k tropickým ledovcům do Afriky. I když museli oproti plánu odjezd kvůli závažnému onemocnění jednoho z členů výpravy o pár měsíců odložit, říká: “Naše expedice k tropickým ledovcům v Ugandě je z velké části připravena. Odjíždíme v červnu.”

Máme se na co těšit.

Jaké výsledky přinesla první fáze na Špicberkách? Jste spokojená s průběhem?

S průběhem jsem spokojená moc. A dostali jsme se na většinu lokalit, kam jsme potřebovali. Podařilo se nám získat vzorky a měření ze vzdálených ledovců, z 80° severní šířky, což je nejseverněji, kam jsme reálně schopni se dostat. Tím budeme mít dokončený transekt od téměř pólu po rovník. V současné době máme vzorky probrané, spočítány mikroskopická zvířátka - želvušky a vířníky. Z většiny vzorků máme vyizolovanou DNA a připravujeme je pro sekvenaci genomu. Finální data budeme mít během jara.

Bylo něco, co vás při výzkumu překvapilo?

Setkali jsme se s relativně velkým množstvím ledních medvědů: jedním samcem a dvěma samicemi s mláďaty. Dohromady jsme tak viděli šest medvědů během této plavby. Přítomnost medvědů nám několikrát zamezila vylodění se v dané lokalitě a museli jsme se posunout o kousek dál.

Samce, kterého jsme viděli na ostrově Phippsøya bohužel pár dní poté zastřelila výprava německých turistů. Medvěda si před vyloděním nevšimli, protože byl pravděpodobně schovaný za terénní vlnou. Medvěd napadl jednoho z průvodců, kteří se vylodili první, aby zkontrolovali, zda je pobřeží bezpečné . Bohužel jim nezbylo nic jiného než agresivního medvěda zastřelit. Tato zpráva se objevila ve všech světových médiích a převzaly ji i naše deníky. Jakékoli zastřelení nebo zranění medvěda na Svalbardu se musí nahlásit a vyšetřuje ho úřad guvernérky. Pokud se prokáže, že došlo k nějakému pochybení za strany střelců (např. pokud nedodrželi bezpečnostní pravidla nebo s sebou neměli předepsané bezpečnostní vybavení), tak dostanou pokutu nebo jim dokonce hrozí vyhoštění, omezení činnosti nebo i zákaz vstupu na Svalbard. Výsledky vyšetřování tohoto případu zatím nebyly zveřejněny.

Z vědeckého hlediska pro nás bylo klíčové získat vzorky a měření z velkých ledovců severní části Svalbardu. Tyto ledové čapky, jak se jim česky říká, jsou mini verze grónského a antarktického ledovcového štítu. Studujeme kryokonity, malé jamky na povrchu ledovců. Jsou to taková mini jezírka, kde existuje bohatý mikrobiální život. Zjistili jsme, že na vršcích těchto ledových čapek jsou kryokonity veliké a velice dobře vyvinuté. Je to dáno tím, že podmínky ač extrémnější, jsou zde stabilnější. Organismy, které nás zajímají, tak mají možná paradoxně lepší podmínky pro život a vývoj zde než na jižněji položených ledovcích, protože jejich prostředí je stabilní a nedochází k tak častému vyplachování tající vodou.

Jaké byly podmínky výzkumu? 

Severovýchodní oblast Svalbardu, kam jsme se vydali, je mnohem chladnější než západní část, kam jezdí většina vědců a turistů. Je to dáno tím, východ není omýván teplým (až +8°C) západo-špicberským mořským proudem, což je odnož nám známějšího Golfského proudu, ale naopak studeným (-1.7 až +2°C) východo-špicberským proudem, který sem proudí od Sibiře přes severní pól. Ani takhle nízká teplota vody nám nezabránila se vykoupat jednoho krásného slunečného dne.

Zatímco na moři a v nížinách byly teploty těsně nad nulou, na vršcích ledovců, kde jsme se většinu času pohybovali, mrzlo. V kombinaci se silným větrem a mnohdy i špatnou viditelností byly podmínky opravdu zimní. Být v polovině července zachumlaný do dvou péřových bund, lyžařských brýlí a palčáků velikosti mojí hlavy není ani pro zkušené arktické polárníky obvyklé.

Nejen kvůli medvědům, ale i kvůli počasí jsme museli být náš program flexibilní a přizpůsobovat se podmínkám. Zatímco při plavbě na sever jsme měli dobré počasí a naše jachta Clione mohla udržovat rychlost 6ti uzlů (námořních mil za hodinu). Během výpravy a cestou zpátky už to bylo trošku horší.

Jak dopadla plavba lodi Clione? Jaké to je koupat se pod ledovci a jaký nápoj se nejlépe chladí v ledovcové proláklině? Dozvíte se v druhé části Zápisků z cest Marie Šabacké.