Expedice Radana Haluzíka pokračovala v Ghaně. Přečtěte si jeho zápisky z cesty

Po cestách do Kosova a Libanonu pokračovala naše série Expedic Neuron dalším výzkumem domů „bohatých chudých“, tentokrát v Ghaně.

Hlavní město Accra má bující předměstí, která expandují v mohutném pásu podél pobřeží až se slévají se vzdálenými suburbiemi sousedních metropolí. Vznikají luxusní uzavřené gated communities s bazény těch nejbohatších, vznikají developerské projekty stejných vil v řádcích za sebou pro rodící se střední třídu i rozhárané předměstské osady a slamy těch nejchudších…

Má sice mezinárodní fotbalový stadion pro dvacet tisíc diváků (postavený pro African Cup of Nations 2008), mezinárodní letiště (postavené pro každoroční poutě do Mekky) a množství Má pozornost je upřena k bující metropoli severní Ghany – Tamale. Město, ač leží vysoko na severu uprostřed suché divočiny, je se svými více než 360 000 obyvateli nejrychleji rostoucí metropolí celé západní Afriky. středních i vysokých škol, ale žádnou opravdovou továrnu a vnější export. Asfaltové čtyřproudovky propojily v devadesátých letech obchodní centrum a několik tržišť na velké africké křižovatce cest s okolními hliněnými vesnicemi. Na řadě míst však není voda (vozí se v cisternách, nebo ji denně nosí ženy na hlavě z kalných rybníků) a někde do nedávna ani elektřina. Expandující město tvoří horká rudá savana hustěji či řidčeji posetá domy, obchůdky, „výrobními areály“ a sklady, malými kostelíky či mešitami, ale i poli, pastvinami a baobaby. Mezi nimi se – protože benzín je pro místní drahý – prohání místo aut a mikrobusů, jako jinde v Ghaně, spíše moto-rikši, kola a motorky, ale i hejna perliček a stáda koz. Politiku ovládají kromě guvernéra dosazovaného přímo prezidentem, také dva velcí městští náčelníci a jejich dvory, jakož i řada menších lokálních náčelníků vesnic postupně pohlcovaných městem.

Dostat se v Tamale k penězům není snadné. Přesto vedle skromných domků s kuchyněmi přímo na dvorku či přímo tradičních kruhových chýší se střechou z trávy všude rostou vily, které berou člověku dech. Vstřícnost jejich vesele pastelových barev, verand s imperiálními sloupy a ornamenty kontrastuje se zdmi obehnanými ostnatým či přímo elektrickým drátem, mohutnými vraty jak do pevnosti a budkami pro hlídače (které jsou prázdné, protože město je zcela bezpečné). Staví obchodníci s globalizovaným zbožím, staví lidé pracující v cizině či v bohatší jižní části Ghany, kteří se chtějí vrátit na důchod. Staví elity z okolních oblastí uprchlé do Tamale před místními etnickými konflikty devadesátých let, ale i milenky, jimž zahraniční pracovníci západních firem darují domy coby „kompenzaci“. Staví všichni ti, kteří dům berou jako jedinou investici, kterou nezničí ani čas ani inflace…

Staví ale i ti, kteří překračují hranice a zákony! I na ghanské poměry vstřícným, pohodovým a bohabojným Tamale kolují pohoršené zvěsti o luxusních domech a bazénech rostoucích z (politické) korupce, prodeje marihuany a hlavně, poslední dobou v Ghaně tak populárních, počítačových podvodů a elektronické kriminality mládeže. Bílá auta, křiklavé oblečení a nekončící bujaré marihuanové večírky v nových vilách. Obyvatelé jsou občansky pohoršeni překračováním pravidel a zákona, ale i morálně rozhořčeni pro správného muslima/křesťana nemístným ostentativním plýtváním a rozhazováním… „Co je tohle za požitkářský životní styl?!“

Radan Haluzík