Filip Kolář

Laureát Ceny Neuron pro mladé vědce za rok 2018

Filip Kolář se dlouhodobě zabývá evolucí rostlin. Největším mýtem jeho oboru podle něj je, že se rostliny nedokáží vypořádat s velkými mutacemi. I to se snaží svým výzkumem vyvrátit - zkoumá, jakým způsobem se rostliny v přírodě přizpůsobují měnícímu se prostředí prostřednictvím zdvojení obsahu DNA. Inspiraci k práci čerpá z pochůzek do hor, ale i z diskuzí s kolegy z celého světa.

Můj přínos ve třech větách
Snažím se zjistit, jakým způsobem se rostliny v přírodě přizpůsobují měnícímu se prostředí. Především mě zajímá role genomové duplikace (zdvojení kompletní genetické informace) – proč tato masivní mutace neškodí, ale je naopak u rostlin, včetně mnoha plodin, tak rozšířená? I díky naší práci víme, že genomová duplikace je proces, který ovlivňuje evoluční úspěch řady rostlin v přírodě. Může totiž bezprostředně měnit jejich vzhled, fungování populací i interakce s okolním prostředím.


Co mě žene vpřed
Touha objevovat nové rostliny, místa, kde rostou, chytat evoluci „při činu“, zkoumat zákonitosti v přírodě. Taky se v rámci své práce opakovaně dostávat ven, do hor. Být v kontaktu s lidmi z celého světa a inspirovat se jimi.


Kdybych si měl vybrat slávu, nebo peníze, zvolil bych...
Peníze, za ně se dá dělat další věda, zaměstnat další skvělé studenty, poslat je do ciziny na zkušenou... A objevovat víc!


Tři faktory, díky nimž jsem dnes tam, kde jsem
Můj bývalý školitel Honza Suda, který mě (a vlastně celou mou generaci) přivedl svým neuvěřitelným nadšením k zájmu o polyploidní rostliny, otevřel síť kontaktů do zahraničí a umožnil naprosto svobodně dělat to, co jsem chtěl. Prostředí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v době mého magisterského studia – spousta nadšených kolegů a spolužáků pohybujících se volně mezi vědními obory. Exkurze do dalekých krajů umožňující poznávat jejich přírodní rozmanitosti. Tolerantní rodina, která mě vždycky pouštěla (nebo se mnou cestovala) tam, kam bylo potřeba – na terénní výzkumy, konference i stáže.


Největší objev v dějinách mého oboru
Když máte dvakrát víc chromozomů, vypadáte jinak, a to vám přímo může pomoci v adaptaci v novém prostředí (Ramsey 2011). Krásný, jednoduchý, ale jasný experiment u kalifornských řebříčků – učebnicových příkladů evoluce u rostlin.


Největší mýtus, omyl či blud v mém oboru
Předpoklad, že se rostliny nedokáží vypořádat s velkými mutacemi, nebo že je genomová duplikace slepou uličkou evoluce.


Kde hledám inspiraci
Venku, během výletů v přírodě. V hospodě, během diskuzí s kolegy – kamarády z různých pracovišť po světě. A v naší pracovně se studenty v našem týmu, ti vždycky přijdou s něčím novým, co by mě nikdy nenapadlo.


Co rád čtu
Teď převážně vědecké články, i když ani to pořádně nestíhám. Takže vlastně hlavně dětem pohádky.


Jakou hudbu rád poslouchám
Asi jakoukoliv.