prof. RNDr. Emil Paleček, DrSc.

Laureát Ceny Neuron za přínos světové vědě za rok 2017

V malé kanceláři v brněnském Biofyzikálním ústavu Akademie věd je každou sobotu. „Je to můj nejlepší pracovní den,“ pochvaluje si sedmaosmdesátiletý profesor Emil Paleček. „Během týdne stále drnčí telefony nebo jsem v laboratoři. V sobotu je tu klid, a tak píšu a čtu.“ Na pracovním stole zaplněném stohy papírů (příznačně se tomu říká organizovaný nepořádek) leží text týkající se glykoproteinů – bílkovin obsahujících cukernou složku, které mohou pomocí krevních testů odhalit rakovinu v raném stádiu. Testy ale nejsou zatím stoprocentně průkazné, a tak vědci bádají nad jejich zdokonalením. Včetně profesora Palečka.

Když Harvard přijel do Brna 

„Ve spolupráci s Masarykovým onkologickým ústavem jsme nalezli postup, jak zkoumat interakci jednoho konkrétního proteinu s DNA. Tento protein rozpozná, když je DNA v buňce poškozená, což je potenciální zárodek rakoviny. Samozřejmě spousta poškození nic neudělá, buňka je umí sama opravit. Zmíněný protein dokáže pozastavit buněčné dělení, aby umožnil opravu DNA, nebo nastartuje takový proces, že se nádorová buňka sama zabije a rakovina nevznikne.“

K objevu, který může jednou výrazně přispět jak k diagnostice, tak léčbě rakoviny, dospěl se svým týmem v 77 letech, tedy před deseti roky.

Okamžik, kterým se Emil Paleček zapsal do dějin vědy, však nastal už před více než půlstoletím. Tehdy jako první na světě vymyslel, jak číst DNA pomocí elektrochemie. Tento ve své době zcela převratný objev, který byl publikován v časopise Nature, vedl v 60. letech 20. století k založení nové vědní disciplíny – elektrochemie nukleových kyselin. Tehdy však jeho práce předběhla dobu, a tak ji většina kolegů odmítala uznat. Ostatně Nobelova cena za objev struktury DNA byla udělena až v roce 1962.

„Ve vědě záleží na tom, do čeho se pustíte. Já měl to štěstí, že jsem se začal zabývat něčím, po čem za deset let šli i ostatní. Byla v tom intuice a taky moje tvrdohlavost. Kdybych poslouchal rádce okolo, musel bych toho nechat. Utkal jsem se ve veřejně rozpravě s jedním věhlasným českým elektrochemikem, který ani nevěděl, co DNA je. Ale byla to doba, kdy genetika byla zakázané slovo a nesměla se vyučovat. Zpětně člověk neví, zda byli profesoři tak vyděšení, nebo tak zaostalí,“ vzpomíná Emil Paleček. Zastání našel u Jaroslava Heyrovského, jediného českého nositele Nobelovy ceny ve vědě, který mu řekl: Vytrvejte a dělejte to.

Objev zaujal vědce z Harvardu, odkud přišlo pozvání ke spolupráci. Jenže žádná cesta se nekonala, přinejmenším prozatím. „Ředitel řekl, že mě nepustí, že bych tam zůstal. Napsat jsem to takto nesměl, měl jsem zkrátka odmítnout a čekat, až zapomenou.“ Jenže nezapomněli. V roce 1961 se v Moskvě konal velký biochemický kongres, kam přijelo mnoho amerických vědců. „Profesor Marmur, který mě do Ameriky pozval, jel přes Brno a šel rovnou za ředitelem, aby se na mě pozeptal. Řediteli to samozřejmě lichotilo, a když se pro změnu cestou z Moskvy stavil ještě profesor Grossmann z Brandeis University, kývl.“

Trvalo další rok, než Emila Palečka do Ameriky skutečně pustili, a jeho tamní pobyt provázela ještě jedna patálie. „Svá měření jsem dělal na přístroji, který se nazýval oscilografický polarograf a který se vyráběl jen v Československu. Musel jsem si ho nechat poslat, jenže on nedorazil. Ani za dva týdny, ani za měsíc. Přišel – úplně zničený, respektive rozebraný na součástky – za tři čtvrtě roku. Dělali jsme si legraci, že si ho detailně prohlížely tajné služby na obou stranách železné opony a neuměly ho zase složit. Nakonec mi ho dal do kupy opravář televizí, u kterého jsem si předtím za 90 dolarů koupil auto.“

Ve Spojených státech mohl zůstat, ale rozhodl se jinak. Doma měl maminku a taky svou lásku, která se posléze stala jeho ženou. „A tak jsem se vrátil.“

Mnohé ze svých objevů Emil Paleček uplatnil při spolupráci s firmami, k čemuž mu dopomohla i skutečnost, že než se vrhl na práci chemika, pracoval v byznysu. Po obchodní akademii, kterou původně vystudoval, pracoval v zahraničním obchodě ve firmě Metrans. Po jednom semestru studia hospodářských věd v Bratislavě (i odtud se vrátil domů do Brna) se přihlásil na přírodovědu, čistě proto, že chemie ho na obchodní akademii bavila. Šel rovnou do letního semestru a učil se za pochodu: „V laboratoři jsem koukal, co dělají kolegové, a když slévali červené s modrým, tak jsem to dělal taky,“ líčí.

V laboratoři je doma dodnes. „Je to duchem neustále svěží, laskavý člověk, který umí být i umíněný. Nevěří vždy všemu, co čte, což je jeho nejtypičtější vlastnost, a nejméně dvakrát se mu vyplatila,“ popisuje jeden z jeho žáků, docent Miroslav Fojta. „Všichni, kteří se dnes zabývají elektrochemií DNA, navazují na něj. To samé platí u nových přístupů k elektrochemii bílkovin.“

I když si Emil Paleček stěžuje na bolavé koleno, zmrzačené v mládí po úrazu nepovedenou operací, a v srdci má dva stenty po prodělaném infarktu, stále v ústavu vede tým, v němž má výborné lidi a řídí je. „Myšlenky jsou z velké části jeho, ti lidé jsou jeho ruce,“ říká o Palečkovi Miroslav Fojta, který dnes po něm vede oddělení biofyzikální chemie a molekulární onkologie. „Nemusí už řešit byrokracii, o to víc ho věda baví a naplňuje.“

Na otázku, co je na vědě nejhezčího, profesor Paleček odpoví: „Něco si vymyslíte, pak uděláte pokus, který vám ukáže, že jste to vymyslel dobře, a když ne, tak vám to pomůže, abyste to udělal dobře příště.“ Jak jednoduché.

Anketa

Pokud byste měl svým studentům předat jedno krédo, které by to bylo?
Jste-li o něčem přesvědčení, tak si za tím stůjte.

Dokážete odhadnout, kde bude váš obor za 50 let?
Přijde na to, zda se lidstvo bude chovat bláznivě, nebo normálně. Podívat do budoucnosti bych se chtěl pouze v tom druhém případě. Jinak myslím, že rakovina bude běžně léčitelná, ale bude nás ohrožovat zase něco jiného.

Věříte v něco, co nelze vědecky dokázat?
Určitě ano. Chodím každou neděli do kostela. A v mém oboru je stále mnohem více toho, co nevíme, než co víme. 

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Rajčata. S mozzarellou nebo jen tak. 

Jaký je váš nejoblíbenější nápoj?
Voda. Případně červené víno.

Jak vypadá váš ideálně strávený večer?  
Záleží na tom, jaký byl den. Někdy jsem šťastný, že mohu prostě jen vypnout. Jinak je mi dobře s rodinou a neodřeknu si ani televizi. Mám rád MASH.

Autorkou textů je Martina Riebauerová. 

Napsali o něm: