„V Kosově už na starý dům nenarazíte,“

popisuje Radan Haluzík, který v červenci pokračoval ve výzkumu stavební horečky na Balkáně. O své poslední cestě říká:

“Kosovo je jedno z míst, kde i na venkově, i na samém konci světa, i vysoko v horách, jsou jenom nové domy a na staré již vlastně nenarazíte… Na Kosovo se vracím a systematicky zde pracuji již 25 let a vidím ten boom a bujení doslova před očima. Města se dramaticky rozšiřují, z vesnic jsou několikatisícová vilová města, ve volné krajině bují další a další osady, až již téměř volné krajiny není… Tolikrát se – z politických i ekonomických důvodů – zdálo, že ta stavební horečka prostě musí už skončit, ale ona stále trvá a trvá.“

Do Kosova se tentokrát vydal s antropologem Prokopem Ištvánkem, kde v prastaré Toyotě bez klimatizace a ve čtyřicetistupňovém vedru putovali po celé zemi, navštěvovali rodiny starých i nových známých a ptali se na otázky: Kde kosovští gastarbaiteři pracující v západní Evropě berou na nové a nové domy? Jak tyto prostředky v albánských velkorodinách proudí a jsou ukládány i investovány do dalších cihel a betonu? Co pro ně, jejich rodiny i komunity domy vlastně znamenají?! Proč ty postavené před dvaceti lety již zase opravují? A hlavně, proč lidé žijící a vychovávající děti často tisíce kilometrů daleko v cizině, staví domy kdesi v kosovských polích, kde stejně, jak sami dobře ví, už nejspíš nikdy žít nebudou? A co by se vůbec muselo stát, aby se vrátili a vily v polích ožily vysněným životem…?

Odpovědi na tyto a další otázky spojené s megalomanskými domy po celém světě přinese Radan Haluzík na konci svých expedic. V září se vydá mapovat kulturní a finanční toky a tenze globalizovaného světa do Libanonu a v prosinci do Nigérie a Ghany.