prof. Jan Švejnar, Ph.D., M.A.

Laureát Ceny Neuron za přínos světové vědě 2012

ekonomie

Zabývá se ekonomikou rozvojových zemí a strategií ekonomických transformací. V letech 1992-1998 působil jako zakládající ředitel Národohospodářského ústavu AV ČR, kde dosud pracuje jako vedoucí vědecký pracovník a vede Think Tank IDEA, který založil v roce 2009.

Laureát ceny Neuron 2012 za přínos světové vědě v oblasti ekonomie měří skoro dva metry, ale když usedá ke konferenčnímu stolečku ve své skromné kanceláři, je poznat pružné tělo sportovce. Čerstvý šedesátník během volna sjíždí horské svahy skoro stejně dobře, jako když závodil v dresu juniorů. Posledních třicet let je celosvětově uznávaným ekonomem, profesorem americké univerzity, působil i jako poradce prezidenta Václava Havla a několika českých premiérů.

Jak politici přijímali vaše doporučení?
Obvykle se moje odborné rady střetly s nutností dělat kompromisy. Proto zdaleka ne všechno, co jsem jim doporučoval, akceptovali a stalo se skutkem. Ale to není v politice nic neobvyklého, podobně to funguje i v zahraničí.

Ovšem naše republika je stále mezi zeměmi, kde roste korupce, podnikatelské zájmy ovlivňují politická rozhodnutí, zahraniční investoři nenápadně odcházejí. Necítíte z takového vývoje zklamání?
Většina z toho, co říkáte, je důsledkem chyby, která se stala po roce 1989, kdy se měnil politický a ekonomický režim.

Co konkrétního máte na mysli?
Začátkem roku 1990 jsem předložil ministrům federální a české vlády návrh ekonomické reformy. Dával jsem velký důraz na přednostní vytvoření silného právního systému, aby nemohlo docházet k rozkrádání majetku. Rovněž jsem důsledně navrhoval, aby občané dostali silné minoritní podíly akcií tehdejších klíčových podniků, avšak aby většina akcií zůstala pro financování důchodů, zdravotnictví a vstup strategických partnerů.

Jak tehdy politici reagovali?
Začátkem února 1990 byl návrh předložen na zasedání vlády na zámku v Kolodějích. Tehdy jsem poznal nové české slovo. Většina politiků říkala: to je neprůchodné. Když jsem vybízel k debatě o překážkách, které brání uskutečnění návrhu, slyšel jsem znovu a znovu: „Je to neprůchodné, a proto nemá smysl o tom dál mluvit.“

Jednou z námitek proti vašemu návrhu ale bylo, že právní rámec pro finanční oblast by se vytvářel příliš dlouho a podniky řízené státem by mezitím zkrachovaly...
Ano, to se tehdy říkalo. Ale podařilo se mi společně se zahraničními kolegy dojednat, že by sem Evropská unie vyslala přibližně 40 zkušených právníků. Upravili by už existující zákony, kterými se chrání ekonomika ve vyspělých zemích, tak aby se daly využít v naší zemi. A pokud jde o časovou tíseň, privatizace a transformace vůbec u nás začala až v roce 1991, takže na tvorbu zákonů zbýval celý rok.

Jak si takové váhání vysvětlujete?
Dnes, s odstupem času, mám dojem že odkládání tvorby právního rámce bylo částečně záměrné, a tím se umožnilo rozkrádání státního majetku.

Co by nyní nejvíce prospělo české ekonomice?
Pořád chybí paragrafy, podle kterých lze mnohem přísněji než doposud postihovat korupci. Za své by si to měla vzít především právnická komunita. Udivuje mě její lhostejnost. Když se například na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze objevila aféra s podplacením při zkouškách, oslovil jsem několik renomovaných právníků, aby to v zájmu své profese vyšetřili. Všichni se divili, proč by se vůbec takovou věcí měli zabývat, jako by necítili, že aféra ohrozila pověst jejich profese.
České ekonomice prospěje, až i lidé z vrcholné politiky budou dostávat tvrdé tresty za korupci. Pak je naděje, že se ostatní začnou více bát a korupce se omezí.

Nedávno jste stáhl svoji kandidaturu na prezidenta. Nevzdal jste se tak možnosti řadu věcí ovlivnit?
Je pravda, že když něco prohlásí prezident, většinou to vyvolá v médiích velký zájem. Ale jsem přesvědčen, že i jako veřejná osoba a vědecký pracovník můžu svými názory, uveřejněnými v populárním i odborném tisku, leccos posunout k lepšímu.

Text: Josef Matyáš
 

Napsali o něm: