Laureát

prof. JUDr. PhDr. Leopold Jaroslav Pospíšil, Ph.D., DSc.

Laureát Ceny Neuron za přínos světové vědě za rok 2016 - společenské vědy

prof. JUDr. PhDr. Leopold Jaroslav Pospíšil, Ph.D., DSc.

prof. JUDr. PhDr. Leopold Jaroslav Pospíšil, Ph.D., DSc.

(*1923, Olomouc) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl jeden ze studentských vůdců, kteří organizovali po únorovém komunistickém puči v roce 1948 pochod vysokoškoláků na podporu prezidenta Beneše. V březnu 1948 emigroval do USA, krátce předtím, než byli povraždění nebo uvěznění jeho přátelé. V USA zpočátku pracoval jako farmář, kovboj, pekař, hrobník, kostelník aj. V letech 1949−1950 studoval sociologii na Willamette University v Salemu (Oregon), v letech 1950−1952 antropologii na University of Oregon v Eugene a v letech 1952−1956 antropologii na Yale University, kde je nyní emeritním profesorem. Jako antropolog práva se dlouhodobě zabýval kulturami Eskymáků Nunamuit na Aljašce, indiánů Hopi v USA, Kapauků na Nové Guineji a tyrolských sedláků v rakouském Obernbergu. Přednášel na různých univerzitách, v letech 1956-1983 působil sám jako profesor na Yaleově univerzitě a coby kurátor antropologického oddělení Peabodyho muzea. Stal se poradcem pro otázky lidských práv amerických prezidentů J. F. Kennedyho, G. W. Bushe staršího a B. Clintona. Roku 1984 ho Národní akademie věd Spojených států amerických jmenovala svým členem. Přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Žije ve městě New Haven v Connecticutu.

V roce 1948 uprchl do USA, protože mu v Československu po komunistickém puči hrozila smrt. Díky výzkumům právních systémů u původních národů na Aljašce a Nové Guineji se stal Leopold Pospíšil světově uznávaným antropologem. Nyní získal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru společenských věd.

Trest smrti je u původních národů běžný

Jak se vám podařilo v roce 1948 emigrovat do Ameriky?
Z Československa jsem uprchl první den Gottwaldovy moci. Komunisti na mě vydali zatykač a později studenti v Německu slyšeli z pražského rozhlasu, že jsem byl odsouzen k trestu smrti za velezradu, protože jsem dělal tajemníka národních socialistů ve Vojnicích a tajemníka Svazu přátel USA. To mě dovedlo do USA, kam nás tehdy uprchlo asi 200 tisíc. K útěku přes železnou oponu mi pomohl bratranec mého českého přítele, doktora Františka Fialy, který s nasazením života přepravoval i mé další kamarády. Přes hranice mě převedl, jak tady říkáte, sudetský Němec. Oba jsme byli Čechoslováci, jen jeho mateřským jazykem byla němčina, mým čeština.

Jak jste v USA začínal a jak jste se dostal na univerzitu?
Nejprve jsem pracoval jako kovboj na ranči Del Sol v Texase. Pak jsem dělal traktoristu na statku ve státě Michigan, odtud jsem jel s manželkou do Oregonu, kde jsme oba dostali stipendium na Willamettské univerzitě, kde jsem studoval sociologii a další předměty. Jako nejlepší student roku jsem se dostal na Oregonskou univerzitu, kde jsem obhájil titul magistr v oboru antropologie. Pak mě přijali na doktorské studium na nejlepší univerzitu v USA, na Yale.

Jste světově uznávaný antropolog. Co považujete za nejdůležitější vlastnost, když chce člověk být úspěšný ve svém oboru?
Člověk se musí učit a být pilný. Už Karel Borovský napsal: „Kdo vždy myslí, že se učí, bude vlasti chlouba; kdo si myslí, že dost umí, začíná být trouba.“ Československý národ se po první světové válce učil od Západu. Zvolili jsme si Masaryka, Beneše, Štefánika a další vynikající muže coby své politické vůdce – učili jsme se od Západu a hlavně od legionářů. Ty jsme oslavovali, dávali jim významné funkce a obdivovali je. Po druhé světové válce se Čechoslováci přestali učit od emigrantů přicházejících z ciziny a hrdinové byli najednou diskriminováni, dokonce i vražděni v nových českých a slovenských koncentrácích. A majetek Čechů a Slováků vracejících se ze Západu byl „po komunisticku“ rozkraden. Tak se podle Havlíčka Borovského stali z většiny národa „troubové”.

Věnujete se výzkumu právních systémů v různých částech světa, například u kmene Kapauků na Nové Guineji, nebo Inuitů na Aljašce a u tyrolských sedláků v rakouském Obernbergu. Vyskytují se v těchto právních systémech zkorumpovaní soudci? Pokud ano, jak jsou tito usvědčení soudci potrestáni?
Korupci jsem nezaznamenal, ale jsem si jist, že existuje. U Eskymáků, Kapauků a Hopi indiánů soudí spory většinou náčelník nebo jiný pohlavár. Pokud se mu prokáže korupční jednání, je jednoduše zbaven vůdcovské pozice. Jeden zkorumpovaný náčelník Kapauku byl potrestán černou magií a zemřel – kdo věří na magii, tak jí také podlehne. Dnešní Česká republika má velkou většinu zkorumpovaných soudců z dob komunismu, anebo to jsou jejich „žáci“. Všichni soudci převzatí z Gottwaldova repertoáru jsou nejen zkorumpovaní, ale mnozí posílali na smrt Čechy a Slováky na základě lží a stranických podvodů. Zatímco Milada Horáková je nynější českou propagandou oslavována, soudce, který jí poslal na popravu, zůstal nepotrestán. Takovou korupci jsem našel jen v komunistických režimech.

Můžete uvést několik konkrétních případů, jak se lidé na Nové Guinei a na Aljašce trestají za podvod, krádež, vraždu a za zabití z nedbalosti?
Obecně platí, že zločineec je za vraždu, opakované podvody a zlodějství popraven. Kapaukové na Nové Guineji používali trest smrti běžně. Samozřejmě znali i jiné způsoby sankcí, například trest poranění, kdy se zločinci prostřelí stehno, nebo trest zmlácení. Odsouzenec neví, jak soud rozhodl, zda bude usmrcen, nebo potrestán jinak. Poprava probíhá tak, že pět příslušníků kmene se k němu potají přiblíží zezadu a zastřelí ho šípy. Jeden z katů pak musí být příbuzný odsouzeného. Naopak u eskymáckého kmene, který jsem zkoumal, je trest smrti vykonáván dost brutálně – odsouzený je většinou umlácen kyjem. Obecně lze říct, že u většiny původních kultur je trest smrti poměrně běžný. Změnili to až kolonizátoři, kteří považovali takový trest za nehumánní, a zrušili ho.

Znají v právních systémech přírodních národů udělování milosti?
Udělení milosti –v našem smyslu– v kmenových společnostech neexistuje.

Významný je váš objev „právního pluralismu“, stavu, kdy se lidé v různých oblastech světa řídí různými právními systémy. Můžete tento termín přiblížit?
Právní pluralismus je výsledkem analýzy různých civilizací, kmenů a podobně. Podle údajů z těchto analýz jsem právo empiricky definoval čtyřmi kritérii. Za prvé rozhodnutí soudce, náčelníka, krále či jiné autority. Toto rozhodnutí k sobě váže žalobce a viníka. Dále musí rozhodnutí obsahovat buď referenci k existenci právního principu (zákon), nebo úmysl aplikace použitého rozhodnutí ve všech stejných případech. Posledním kritériem je sankce. Na základě této definice má každá sociální skupina (například stát, kmen, klan, univerzita, rodina...) svoje právo.

Existuje právní systém, který považujete za ideální pro většinu lidí?
Takový systém neexistuje, kvůli různým kulturám.

Jakou věkovou hranici považujete adekvátní pro trestní odpovědnost?
Graduovanou věkem a typem činu.

Jaký právní postup přírodních národů by se podle vás mohl využít v právním systému USA nebo jiné západní země?
Hlavní je, aby se zkoumala skutková podstata případu, a nikoliv zločinně používaný legalismus, praktikovaný českými soudci.

Co si myslíte o tom, když západní civilizace implantuje do zemí s jinou právní kulturou svůj právní systém?
Právní kulturu nelze transplantovat. Určitá implantace západních právních systémů byla příliš benevolentní, ale jistě byla lepší než následující vzájemné vraždění kmenových skupin například v Africe.

Přednášíte pravidelně i v Česku, jak byste změnil systém českých vysokých škol? Co z amerického modelu považujete za zásadní pro jeho úspěch?
Americké univerzity, obzvláště ty slavné, jsou soukromé, a proto jsou politicky nezávislé. Univerzitní profesory jmenuje univerzita, nikoli prezident jako tomu je u nás.

Text: Josef Matyáš

Zdůvodnění nominace prof. Pospíšila na Cenu Neuron za přínos světové vědě

„Leopold Pospíšil, právník a antropolog, dlouholetý profesor yalské univerzity, je typem vědce, jehož přínos světové vědě je mimo veškerou pochybnost. Leopold Pospíšil již v 50. letech minulého století prováděl terénní výzkum na Nové Guineji a založil nový vědní obor Antropologie práva. Jeho další mnohé výzkumy na poli antropologie Indiánů, Eskymáků i tyrolských sedláků se vyznačují zásadním posunem vědeckého poznání hned v několika oblastech – antropologie, právních systémů či ekonomie. Dalším významným dokladem unikátního vědeckého pojetí antropologie Leopolda Pospíšila představují jeho žáci, kteří patří k vynikajícím pokračovatelům jeho školy.“

prof. Miroslav Bárta