doc. Dr. Ing. Jan Libich

Nositel Neuron Impulsu za rok 2012

Analyzuje a modeluje vliv stárnutí populace na rozpočet, měnu a ekonomický růst. Dále srovnává různé varianty důchodových systémů. Z těchto analýz sestavuje optimální návrhy na ekonomické reformy.

Výzkum ekonoma Jana Libicha byl předmětem prvního setkání Neuron Stories, které předstuje pomocí animace a infografiky úspěchy českých vědců.

Půjdeme do důchodu bez důchodu?

Podívejte se na animované video a projděte si inspirativní infografiku.

Neuron Stories – nahlédněte do laboratoří českých vědců

Rozhovor s Janem Libichem

„Během jedné či dvou generací bude většina vyspělých zemích včetně České republiky na pokraji bankrotu. Hrozí v případě, že se nezmění především současné průběžné financování zdravotního a penzijního systému,“ říká Dr. Jan Libich, který v roce 2012 získal od Nadačního fondu Neuron jeden milion korun na svůj ekonomický výzkum. Varování před bankrotem dokládá daty o vývoji populace. Například před 40 lety připadalo v Československu šest až sedm lidí v produktivním věku na jednoho seniora. V současnosti jsou to pouze tři až čtyři osoby a v polovině století budou na každého penzistu připadat jen necelé dvě osoby. „Vlády ve většině evropských zemích doposud pouze zalepují díry v rozpočtu zvyšováním daní a krátkodobými škrty ve výdajích, ale neřeší jádro problému. Jak procento pracujících v poměru k penzistům nezadržitelně klesá, ve státní pokladně každoročně chybí peníze. A to vede vlády k dalším nekoncepčním škrtům, jež brzdí ekonomický růst a zvyšují nejistotu ohledně budoucnosti – kruh se uzavírá,“ říká ekonom Jan Libich, který přednáší na univerzitě v Austrálii a díky financím spojeným s Neuron Impulsem pracoval určitou dobu v Česku.

Co bylo hlavním tématem vašeho výzkumu?
Zabýval jsem se vlivem demografického trendu stárnutí populace na ekonomiku, především na veřejné finance, inflaci, a HDP. Výzkumné studie, jež byly hlavním cílem projektu, nejsou pochopitelně široké veřejnosti příliš srozumitelné. Proto jsem se snažil sdělit výsledky mého výzkumu prostřednictvím článků v Hospodářských novinách. Zároveň jsem si zval renomované ekonomy do studia a natáčel s nimi rozhovory na aktuální témata ekonomické politiky. V listopadu vyjde v Austrálii moje kniha nazvaná „Real-World Economic Policy“, která čerpá z nahrávek a snaží se informovat politiky ohledně správných politicko-ekonomických opatření.

V rámci svého projektu jste uskutečnil několik přednášek, napsal řadu odborných studií a populárních článků v tisku, a nahrál několik videorozhovorů. Co zaujalo lidi nejvíce?
Asi největší zájem u veřejnosti vzbudilo mé vystoupení na Science Café v Praze, nazvané Čeká nás státní bankrot, hyperinflace, kolaps eura či nulový růst? V něm jsem diskutoval čtyři hlavní makroekonomické hrozby a jejich souvislosti. Toto téma jsem později zpracoval v odborné studii The Economic Future of Europe publikované letos v lednu v žurnále World Economics.

Jaké téma bylo nejlépe a jaké nejhůře přijímáno veřejností? Jak si tyto rozdíly vysvětlujete?
Obecně se dá říct, že témata jako ekonomický růst či finanční gramotnost jsou veřejností přijímána lépe než neudržitelnost státního dluhu či globální oteplování. Důvod je nasnadě. Zatímco ta první kategorie témat zvěstuje spíše dobré zprávy, z té druhé vyplývá, že lidé musí změnit své chování a rozhodnutí svých politiků, jinak dojde k vážným ekonomickým, sociálním, či ekologickým problémům. A bohužel, asi je to v lidské povaze přivírat oči před nepopulárními fakty a vyhýbat se změnám v zaběhaném chování.

Jak uplatníte poznatky z České republiky ve svém dalším vědeckém výzkumu na univezitě v Austrálii?
Česko nabízí mnohá poučení pro ostatní země, bohužel ne vždy pozitivní. Jako příklad vezměme snahu Nečasovy vlády o reformu důchodového systému. Ta je nezbytně nutná, aby se předešlo kolapsu tohoto systému v důsledku snižování porodnosti a zvyšování délky života. Ale bohužel, reforma byla špatně navržena, a ještě hůře vysvětlována veřejnosti, což způsobilo její nepopularitu a následné zrušení. Důchodová reforma v Česku neuspěla také proto, že se spustila v době ekonomické krize. Takové dlouhodobé změny je třeba dělat, když se ekonomice daří... Doufám, že se z toho jiné země poučí.

Jaký ohlas měla naše zpackaná důchodová reforma mezi ekonomy mimo Českou republiku? Dostala se například už do učebnic ekonomie jako odstrašující příklad?
Zatím ne, protože od reformy penzí tak trochu ustupuje více zemí, například Polsko.

Splnil projekt vaše očekávání, nebo byste v něm rád ještě pokračoval?
Projekt určitě splnil má očekávání, a pokračuji v několika započatých směrech. Mimo jiné také přispěl k mému návratu do Česka, kde nyní část každého roku působím na Ekonomické fakultě Vysoké škole báňské-Technické univerzitě Ostrava.

Jak administrativně náročné bylo čerpání financí od Nadačního fondu Neuron?
Administrativa ohledně projektu, včetně žádosti o grant, byla jistě méně náročná než u jiných institucí. Všichni v Nadačním fondu Neuron byli velmi vstřícní a spolehliví, patří jim můj velký dík. Vřele doporučuji vědeckým pracovníkům v různých oblastech zvážit žádost o podporu svého projektu ze strany Nadačního fondu Neuron.

Text: Josef Matyáš

Publikace:

Napsali o něm: