Laureát

Mgr. Emil Jeřábek, Ph.D.

Laureát Ceny Neuron pro mladé vědce za rok 2016 - matematika

Mgr. Emil Jeřábek, Ph.D.

(*1977) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK a Filozofickou fakultu UK, kde studoval obory logika lingvistika. Na obou vysokých školách obhájil titul magistr, na MFF UK získal titul Ph.D. Působil jako postdoktorand na fakultě filozofie na univerzitě v Utrechtu, poté ve stejné pozici na fakultě informatiky na univerzitě v Torontu. Od roku 2006 pracuje v Matematickém ústavu Akademie věd ČR. Publikuje v prestižních odborných časopisech a přednáší na konferencích v USA, Británii, Itálii a řadě dalších zemí.

Emil Jeřábek se zabývá matematickou logikou, která je základem matematiky a informatiky, a přiznává, že se občas spoléhá i na intuici. Za přínos oboru získal Cenu Neuron pro mladé vědce 2016 a spolu s ní osobní prémii 250 tisíc korun.

Matematik se spoléhá také na intuici

Emil Jeřábek se věnuje matematické logice a příbuzným oblastem, které vytvářejí základ matematiky a informatiky. Články o jeho výsledcích publikují kvalitní časopisy a své poznatky přednáší na významných konferencích. Nyní převzal Cenu Neuron pro mladé vědce v oboru matematika.

Ve zdůvodnění Ceny Neuron se uvádí, že identifikujete a řešíte problémy způsobem, který vyvolává ohlas ve vědecké komunitě. Existuje seznam problémů, které jsou pro matematika výzvou?
Není to tak jednoduché. Dokud není jasné, jak problém atakovat, je těžké něco vyřešit.

Jak problémy vznikají?
Většinou samy od sebe, protože když člověk něco vyřeší, otevírá tím prostor, kde se nacházejí další a další problémy.

Kolik problémů matematici řádově řeší?
Kvantifikovat jejich počet je obtížné. Většina problémů není formulována přesně, takže ani není jasné, kde jeden problém začíná a druhý končí. Spousta problémů je definována vágně. Například: zjistěte něco zajímavého o určitém druhu objektů, nebo jakým způsobem se tento objekt vztahuje k jinému objektu. K vyřešení takového problému je třeba najít správnou formulaci. K tomu může sloužit také matematická logika.

Jak si vás problémy nacházejí?
Někdy mě inspiruje práce kolegů. Zaujme mě třeba článek nebo příspěvek na konferenci, protože zmiňuje odvozené problémy, které bych mohl zkusit řešit.

Matematici řeší problémy racionálně, nebo spoléhají také na intuici?
Intuice je velmi důležitá. Existuje nepřeberné množství variant jak úkoly řešit a nelze předem odhadnout, která povede k cíli. Intuice mě trochu navádí, jakým způsobem k řešení přistupovat, nebo co by mohlo být v problému relevantní.

Musíte umět riskovat?
Svým způsobem ano. Když se ocitnu na křižovatce odkud vede mnoho cest k řešení problému, vydám se intuitivně jedním směrem. Možná po týdnu úsilí zjistím, že vede do slepé uličky a musím se vrátit na křižovatku.

Nechybí vám ten týden?
Musím počítat s tím, že řešení problému bude probíhat křivolakými uličkami. Týden, který strávím na prohledávání slepé cesty, není ztracený, alespoň se dozvím, jak to tam vypadá. Přinejmenším zjistím, že nemá cenu jít dál a někdy mě prozkoumání slepé uličky může navést na správný směr. Třeba si všimnu nějaké souvislosti, která mi pomůže porozumět problému.

Existuje mezi matematiky konkurenční prostředí, podobně jako třeba v genetice? Musíte si v éře globální sítě hlídat svoje dílčí výsledky?
Matematika je stále velmi otevřená věda. Dokonce možná ještě otevřenější právě díky internetu. Většina matematiků si zvykla dávat tam předběžné verze článků, takže si text mohou ostatní zdarma stáhnout a vést diskuzi. Zároveň se tak omezuje plagiátorství. Když někdo zveřejní článek na internetu, všichni vidí, kdo je autorem. Rozdíl ve srovnání s genetikou možná vyplývá z toho, že matematici k výzkumu nepotřebují nákladné experimentální vybavení.

Proč se většina lidí matematiky obává, nebo ji vnímá jako „otloukánka“ ve srovnání s ostatními vědními obory?
Odpor k matematice je většinou vyvolaný způsobem výuky na základní škole. Lidé taky obvykle nemají představu, co matematici dělají, protože se to laikům špatně vysvětluje. Ovšem za otloukánka matematiku nepovažuji. Když ve společnosti řeknu, že jsem matematik, vzbudím většinou respekt, že rozumím něčemu tak složitému. Ale takový bezmezně obdivný přístup taky není dobrý.

Text: Josef Matyáš

Zdůvodnění nominace – prof. Zdeněk Strakoš

„Emil Jeřábek se věnuje matematické logice a příbuzným oblastem, které vytvářejí základ matematiky a informatiky. Jeho výsledky pokrývají široký okruh témat. Je schopen identifikovat otevřené problémy a řešit je způsobem, který se setkává s významným ohlasem ve vědecké komunitě. U podstatné většiny jím publikovaných prací, s důrazem na velmi kvalitní časopisy a přednesení na významných konferencích oboru, je jediným autorem.“