prof. Ing. Zdeněk Strakoš, DrSc.

Garant oboru matematika

Od roku 2006 na Matematicko-fyzikální fakultě UK; zabývá se výpočtovovou matematikou a zejména analýzou numerických metod.

Působil dlouhodobě na výzkumných institucích a univerzitách doma i v zahraničí (ÚI AV ČR, FJFI ČVUT, TUL, Emory University v Atlantě, USA). Je aktivním členem několika mezinárodních vědeckých organizací a od vzniku Evropské výzkumné rady (ERC) se účastní hodnocení ERC grantů. Fellow of the Society for Industrial and Applied Mathematics (SIAM), 2014.

„Věda usiluje o pravdivé výpovědi, je tedy bytostně spojena s poctivostí, bez které lidský rod nemůže přežít. Vědcům sluší nadhled a laskavý humor. S použitím Chestertonovych slov: Básník má občas hlavu v nebesích, zatimco logik si chce veškerá nebesa nacpat do hlavy. Není divu, když mu občas praskne.“

Životní motto: „Co máš, co bys nebyl dostal?“



Proč je věda důležitá?

Protože je součástí bytí člověka. Použijeme-li slova výjimečného matematika (s těsným vztahem k fyzice) Henri Poincarého z počátku 20. století: „Vědec nestuduje přírodu, protože to je užitečné; studuje ji proto, protože mu to působí radost, a radost mu to působí proto, protože je příroda krásná. Pokud by příroda nebyla krásná, nestála by za poznávání, a pokud by nestála za poznávání, život by nestál za to, aby byl žit.“

C.S. Lewis to ve svém kázání Studium v době války předneseném v Oxfordu 22. října 1939 formuluje ještě ostřeji: „Život učence je pro některé povinností.“

Aby nedošlo k nedorozumění; Poincaré, sám absolvent École Polytechnique, v žádném případě nepopírá užitečnost vědy v jejích nepřeberných aplikacích a Lewis hovoří o povinnosti k lidské společnosti. Je však tragickým omylem pro lidskou společnost zaměnit vědu za ekonomickým ziskem motivovaný vývoj. Opět slovy Poincarého, „… věda, která bude mít na zřeteli pouze aplikace, již nebude vědou, ale pouze vařením [cookery].“

Umění vařit je (v plném i přeneseném významu) určitě důležité a v mnoha vědních oborech je nepominutelnou součástí vědecké práce. Ale součást nemůže nahradit celek, a při ztrátě svého místa v celku ztrácí obvykle svůj smysl. Věc má však i druhou stránku. Jak pravil český klasik Jan Werich: „Z ničeho se nemá dělat věda. Ani z vědy ne.“ A jediný skutečný geometr z Citadely A. de Saint-Exupéryho říká k údivu svého krále, který ho navštívil a kterému připravil čaj: „Já, který vím… co tím myslíš? Proč by měl hráč na kytaru pohrdat obřadem čaje jen proto, že ví něco o vztazích mezi notami? Já zase něco vím o vztazích mezi stranami trojúhelníku. Ale přesto se mi líbí zpěv vody a obřad na počest mého přítele krále...“

Vědci by si měli být vědomi svých omezení a být vděčni za tajemství, které je od jejich práce neoddělitelné. 

Společnost, není-li pošetilá, by měla umožnit vědcům dělat jejich práci ku prospěchu všech.

Napsali o něm: