prof. Zdeněk Havlas, DrSc.

Člen Vědecké rady oboru chemie

Honorary Chair na ÚOCHB AV ČR, kde 10 let působil coby ředitel ústavu. Je ředitelem Centra vývoje originálních léčiv a členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI)

Věnuje se teoretické chemii, převážně v oblasti struktury, reaktivity, excitovaných stavů molekul a mezimolekulárních interakcí. 

Vystudoval PřF UK v Praze (1969-1975), v roce 1975 obhájil rigorózní práci a získal titul doktora přírodních věd. V následujících letech působil jako aspirant v ÚOCHB AV ČR, kde pracoval na své kandidátské práci pod vedením Jiřího Beránka a fyzikální chemika Rudolfa Zahradníka. Zabýval se kvantově chemickými výpočty složek nukleových kyselin. V roce 1979 se stal vědeckým pracovníkem ÚOCHB. V pozdější letech působil na několika stážích v zahraničí, mj. v letech 1980-1981 na Cornellově universitě v Ithace v laboratoři Roalda Hoffmanna, nositele Nobelovy ceny za chemii. V roce 1988 získal stipendium Humboldtovy nadace a následně strávil dva roky na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2001 obhájil doktorskou práci Chemické aplikace kvantové mechaniky a získal akademický titul DrSc.

Kromě vědecké práce se věnuje rovněž organizaci vědy. V letech 1996-1998 byl předsedou vědecké rady ÚOCHB, od roku 1998 vedoucím oddělení teoretické chemie. V letech 2002-2012 pak vykonával funkci ředitele ÚOCHB, když na této pozici vystřídal Antonína Holého.

Od roku 2003 byl členem Učené společnosti ČR. Od roku 2006 je členem vědecké rady VŠCHT a od roku 2011 také členem RVVI.

Během své kariéry publikoval přes 150 vědeckých prací, které nasbíraly tisíce odborných citací.

Nejlepší rada, kterou jsem dostal: „Je to lehké, když se to umí!“

Napsali o něm:

prof. Zdeněk Havlas, DrSc.

"Věda je ověřeným poznáním lidstva o světě kolem nás i o nás samotných. Má kulturní, ekonomické a intelektuální rozměry, které jsou podmínkou dalšího vylepšení života lidstva v souladu se světem."