doc. Dr. Ing. Jan Libich

Držitel Neuron Impulsu 2012

ekonomie

Analyzuje a modeluje vliv stárnutí populace na rozpočet, měnu a ekonomický růst. Dále srovnává různé varianty důchodových systémů. Z těchto analýz sestavuje optimální návrhy na ekonomické reformy.

Výzkum ekonoma Jana Libicha byl předmětem prvního setkání Neuron Stories, které předstuje pomocí animace a infografiky úspěchy českých vědců. 

Půjdeme do důchodu bez důchodu?

Podívejte se na animované video a projděte si inspirativní infografiku.

Výsledky výzkumu přiblíží rozhovor

–––––

Rozhovor

Posledních několik let bojuje Česká republika s poklesem ekonomiky, který doprovází růst nezaměstnanosti a chybějící miliardy ve veřejném rozpočtu. Diskutuje se o řadě reforem, které je nutné udělat, abychom se vyvarovali dlouhodobé ekonomické stagnace a nastavili financování státu udržitelným způsobem. Ekonom Jan Libich, držitel grantu NFKJ za rok 2012, chce do této diskuse přispět svým výzkumem a předložit data, která by měla pomoci v nastavení reforem a budoucího systému fungování veřejných financí.

Mohl byste, Jane, přiblížit, o co přesně jde ve vašem výzkumu?
V jádru mého výzkumu jsou demografické trendy, tedy změny ve věkové struktuře obyvatel a vliv těchto trendů na státní rozpočet, dluh i riziko státního bankrotu. Následně se můj výzkum zabývá důsledky těchto trendů na hospodářský růst, nezaměstnanost a inflaci. Mnoho lidí se například obává, že by mohly vlády v případě nedostatků financí sáhnout k překotnému tištění peněz a hyperinflaci, jak jsme byli svědky před několika lety v Zimbabwe.

Proč je to důležité?
Demografické trendy jsou klíčové pro nastavení fiskální politiky, protože předpovídají, kolik bude obyvatel, kteří budou schopni do systému veřejných rozpočtů přispívat a kolik bude naopak těch, kteří z něho budou čerpat. Tyto trendy ukazují, že opravdu velký fiskální problém nás teprve čeká. Lidé se dožívají stále vyššího věku a zároveň mají čím dál tím méně dětí. Když bych měl dát přesná čísla: před 40 lety jsme měli 6-7 lidí v produktivním věku na jednoho seniora. V současnosti je to jenom 3-4 a v polovině století to bude něco málo přes 2:1. V některých zemích to může být i 1:1, bude tam stejně tolik starších lidí nad 65 let jako lidí v produktivním věku.

Proč je to problém?
On to není problém sám o sobě. Ekonomiky jsou poměrně flexibilní a tržní princip funguje tak, že se ekonomika přizpůsobuje trendům. Když je například málo lidí v produktivním věku, kteří jsou schopni pracovat, tak se zvyšuje reálná mzda, protože je větší poptávka po lidech a menší nabídka pracujících. Problém je to ale pro výsek ekonomiky, který má pod palcem stát, který ale zároveň výrazně ovlivňuje zbývající části ekonomiky. Ve většině zemí fungují veřejné finance tak zvaným průběžným způsobem. Stát vybere na daních peníze od lidí, kteří pracují a z nich uhradí, mimo jiné, náklady na penzijní a zdravotní systém v tom daném roce. Pokud je více starších lidí, kteří pobírají penze a potřebují zdravotní péči a méně lidí v produktivním věku, kteří platí daně, tak se tomu systému prostě nedostává peněz. Rozevírají se nůžky mezi výdaji a příjmy. Pokud se toto nastavení systému nezmění a naplní se předpovídané demografické trendy, bude systém vytvářet čím dál tím větší dluh. Jak tento dluh ale stát uhradí? Takovéto nastavení systému, které vytváří dluh, má potenciál destabilizovat úplně celý zbytek ekonomiky. My pak dále zkoumáme, jak ta část, kterou řídí stát, respektive vláda, ovlivňuje ty zbývající.

Jak váš výzkum probíhá?
Kromě analýzy statistických dat a studia ekonomických ukazatelů také modelujeme hru mezi vládou a centrální bankou. Vláda je zodpovědná za fiskální politiku, tedy utrácení peněz ze státního rozpočtu a nastavení daní. Naproti tomu centrální banka dělá měnovou politiku, stanovuje úrokové sazby a množství peněz v oběhu. Používáme teorii her, kdy modelujeme různé situace a zkoumáme, jak akce jednoho ze subjektů, například zvýšení daní vládou, ovlivní druhý subjekt, tedy centrální banku a naopak. Snažíme se pochopit, jaké mohou být výsledky této hry a co rozhodnutí jednotlivých hráčů ovlivňuje.

Jak lze takovouto „hru“ modelovat?
Musí se stanovit určité předpoklady, jde zejména o užitek hráčů v jednotlivých alternativách. Pokud například zjednodušíme interakci mezi centrální bankou a vládou, tak vláda rozhodne, že bude dělat nepopulární reformy, aby zajistila udržitelnost veřejných financí, to je jedna možnost. Druhá možnost je, že nebude dělat nic, bude dále utrácet více, než kolik si může dovolit, aby si kupovala voliče. Centrální banka se pak rozhoduje, zda bude zvedat úrokové sazby a tím jakoby útočit proti vládě, aby zabránila vysoké inflaci, anebo prostě do tohoto boje nepůjde a „vytiskne“ chybějící peníze tak, aby dluh způsobený vládou monetizovala – snížila jeho reálnou hodnotu. Takže jsou zde čtyři možnosti v závislosti na tom, pro co se každý ze subjektů rozhodne a každá ta možnost se dá popsat nějakým ekonomickým výsledkem. Když to zjednodušíme, inflace bude buď nízká nebo vysoká, dluh se buď bude zvyšovat, nebo klesat, ekonomický růst bude vyšší nebo nižší atd. A my se teď snažíme pochopit, jaké faktory způsobí, že se jednotlivé alternativy splní.

Co bude konkrétním výsledkem vašeho výzkumu?
Budeme schopni identifikovat a popsat doporučení tvůrcům hospodářské politiky ohledně optimálního nastavení systému a reformních kroků. Navrhnout, jak by se měl zlepšit institucionální rámec, jakási pravidla hry, aby se nanaplnily pesimistické ekonomické scénáře.

Mohl byste uvést konkrétní příklad takového doporučení?
Jde například o měnový režim cílování inflace, které mnoho centrálních bank včetně České národní banky používá. Náš výzkum ukazuje, že tento režim může pomoci centrální bance s vládou, že ji může nepřímo donutit k větší rozpočtové disciplíně. Druhá věc jsou fiskální pravidla. Výzkum může pomoci identifikovat, jak by měla vypadat pravidla pro udržitelnost veřejných financí, jak by měla být vynucována, a proč Maastrichtská kritéria v Evropské unii nefungovala. V neposlední řadě náš výzkum ukazuje, že bychom měli řešit právě dlouhodobé problémy spojené s demografickými trendy. Musíme provézt koncepční dlouhodobou reformu penzijního a zdravotního systému, neboť ty jsou tikajícími bombami současných veřejných financí.

Myslíte si, že politici vyslyší váš apel?
Jedna věc je informovat politiky, předkládat jim nějaké možnosti pro reformy a možnosti pro optimální nastavení systému. My si ale samozřejmě uvědomujeme, že politici reagují na vůli voličů, takže možná důležitější je mluvit k veřejnosti, vzdělávat, popularizovat vědecké výsledky a ukázat lidem, že opravdu musí na politiky tlačit. Jednoduše si nemůžeme dovolit některé nepopulární kroky dále odkládat.

Text: Josef Matyáš

Publikace:

Napsali o něm:

Záznam vystoupení Dr. Libicha na Science Café: 

 

 

doc. Dr. Ing. Jan Libich

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a poté získal doktorát z ekonomie na University of New South Wales v Sydney. Od roku 2005 přednáší na La Trobe University v Melbourne a od roku 2013 rovněž na VŠB-TU Ostrava. Do České republiky se načas vrátil právě díky grantu Nadačního fondu Neuron na podporu vědy. Hlavními tématy jeho výzkumu jsou měnová a fiskální politika, udržitelnost veřejných financí a aplikovaná teorie her. Jeho výzkum i přednášky se týkají také např. ekonomiky sportu a efektivního studia na vysoké škole. V online rubrice Hospodářských novin nazvané Ekonomix Jana Libicha představuje užitečné ekonomické výzkumy, které mohou přispět ke zvýšení informovanosti jak politiků, tak i široké veřejnosti. V rámci snahy o propojení výzkumu a hospodářské praxe natáčí v Austrálii hodinové video-rozhovory s předními ekonomy a politiky.

Ekonomix Jana Libicha